Kersko a jeho barvitý kolorit
Pěškotrasa jako dělaná pro říční vlky, co už mají nohy z gumy. Startuje se a končí u přístaviště Kersko – molo bez služeb, u kterého se vyvážeš až na 24 hodin. Takže na zdolání 16,5 kiláků dlouhého okruhu máš času dost. Kersko je takový svět sám pro sebe. Tak uvidíme, jestli na konci budeš souhlasit s hláškou pana France: „Jak by tady bylo krásně, kdybych tady nebyl já.“
Hned první kilometry tě hodí přímo do jádra věci. Hrabalova chata v aleji č. 30. Hrabal ji koupil v toce 1965 ze svého prvního honoráře a napsal tu většinu toho, co z něj udělalo legendu. Dneska je tu muzeum, ve kterém budeš mít pocit, že si Bohouš jen odskočil na jedno orosený do Hájenky. Pokud se sem chceš dostat, bez předchozí rezervace to nepůjde. E-vstupenka je pak sázka na jistotu.
Tahle nesmrtelná hláška paní Francové v našich končinách rychle zdomácněla a na venkově obzvlášť. Jenže není alej jako alej. Jestli sis do teď představoval ovocné stromořadí, byl jsi vedle jak ta jedle. Nablito totiž nebude mezi jabloněmi a hruškami, ale v ulicích Kerska – očíslovaných alejích od 1 do 30, které spojuje Betonka.
Přes alej č. 13 dojdeš ke Svatojosefskému prameni. Téhle minerálce se přezdívá Kerka a má podobné složení jako minerálky z nedalekých lázní Poděbrady. Pramen vyvěrá z hloubky 89 metrů. Je mírně radioaktivní, obsahuje jód a lithium. Voda pochází až z Jizerek. Než sem ale doteče, trvá jí to téměř 70 let. Hned vedle je Restaurace u Pramene. Poctivý retrozážitek bez přetvářky.
Betonka – páteř chatové osady – nabízí další zastavení. Lesní ateliér Kuba, kde vznikají keramické kočky. V jeho zahradě stojí malý kavárenský kiosek i Hrabalův poesiomat. A pak Hájenka. Hospoda, která není jen filmovou kulisou, ale živým organismem. Kanec tu vládne jídelnímu lístku a když nevíš, jestli si ho dát se šípkovou nebo se zelím, naservírují ti ho hezky fifty fifty.
Kersko není jen Hrabal
„Je nějaká vysoká průtočnost na hlavní,“ oznamuje ve filmu Leli alias Jaromír Hanzlík a má pravdu. Než se tvoje cesta stočí zpět k řece, čekají tě dva přechody frekventované silnice. Takže koukej kolem sebe, ať tě nemusí sbírat z pangejtu. Jinak je zbytek cesty jen klid a duševní očista. Kerské rybníky, les, a hlavně Krásná Pepina. Borovice, kterou Bohouš zvěčnil ve svých Slavnostech sněženek. Pořád stojí na svém místě, trochu stranou, nenápadně, ale se zvláštním klidem.
Kousek od přístaviště přichází čas na odměnu. Palačinky u Labe. Název je trochu matoucí. Kromě sladkého jídla tu na tebe čeká třeba orosené Postřižinské pivo z nymburského pivovaru. Naservíruje ti ho šenkýřka, která ví, že se pivo čepuje a ne točí. Když zůstaneš déle, třeba pochopíš význam slova „čurymuryfuk“. Jestli ale potřebuješ na noc víc luxusu, popopluj do Nymburka, kde je přístaviště jak z katalogu.
