Výškový profil výletu je rozhoupaný jak stará dětská houpačka. Bolestivé stoupáky tu střídají zasloužené padáky. Někde mezi nimi vyhlídky a rozhledny. A právě to je důvod, proč tuhle náročnou trasu absolvuješ. Přes 50 kilometrů a celkem vystoupaných víc než 1 000 metrů. Au! Ale ty nejlepší výhledy si prostě musíš zasloužit.
P.S. Nemusíš mít strach. Víme, že nejlepší trasy začínají a končí v hospodách. Dáme ti nálož tipů, kde se kvalitně dobít a namotivovat k dalším kilákům.
První kilometry míří k řece
Parkoviště pod kopcem Krchov je ideálním bodem, kde začít i skončit. Na vrcholu stojí Milada – dřevěná devítipatrová rozhledna pojmenovaná po mamince Radomila Kessla, autora a provozovatele rozhledny. Z věže se otevírá výhled na místa, kterými za chvíli pojedeš. Solenice, Kamýk nad Vltavou, řeka Vltava a podstatná část Středního Povltaví. Pohled od krajiny je silný už ze země, ale vystoupat výš mu dodá hloubku.
U paty rozhledny stojí Naše Bistro. Místo, kde voní koláče, škvarky, gril, a kde se dá jen tak sedět, koukat do krajiny a prostě jen být. Milada je zkrátka perfektní místo, kde začít a skončit. Můžeš si ji vychutnat hned na začátku nebo si ji nechat jako finální odměnu. Anebo si ji dát klidně dvakrát. Některé výhledy se prostě neokoukají.
První kilometry míří strmě dolů k řece. Nohy svěží, brzdy ještě studené. Je to ten druh rozjezdu, který tě ukolébá… a pak tě to podrazí.
Jak se řece vzdaluješ, nohy pláčou víc a víc a pak…?
V Solenicích je dobré na chvilku zpomalit. Restaurace Kaskáda stojí kousek od trasy. Není to jen občerstvovna, ale také mentální předěl. Ze Solenic tě totiž vyvede stoupání. Dost dlouhé na to, aby sis rozmyslel životní rozhodnutí.
Odbočka k vyhlídce Altán alias Solenická podkova je taková zkouška vůle. Cesta od rozcestí není zrovna cyklostezka. Cesta vede asi 100 metrů lesní pěšinou a po schodech až na skalní vyhlídku. Takže kolo na ramena. Na vyhlídce se všechno zpomalí. Pod tebou se Vltava stáčí do dokonalé podkovy, Milada se dívá z druhého břehu. Ticho, výhled a pocit, že tohle by sis neodpustil minout.
A potom to přijde. Zasloužený sjezd, který končí až v Kamýku nad Vltavou. Ve Zduchovicích ještě hoď stopku v restauraci U Švarců, a pak to pusť až na okraj Kamýku. Hned s prvními domy najdi odbočku ke zřícenině královského hradu Vrškamýk. U vstupu do areálu je dřevěná vyhlídková věž. Často spíš zavřená a s výhledem především do korun stromů. I tak má ale smysl se tu zastavit. Některá místa fungují i bez výhledu.
Zastávka u okénka Zmrzlina u Ádi je v podstatě povinnost. Čapni sorbet do kornoutu, sedni si s ním na břehu řeky a chvíli koukej na lodě. Relaxuj. Za chvilku přijde další krutá bolest, ale zatím ji nemusíš řešit.
Ještě pořád nejsi úplně nahoře
Od kamýcké přehrady začne další stoupání. Dlouhé, nekompromisní, s dostatkem času na existenciální otázky. Krásná Hora nad Vltavou je strategický bod. Restaurace, zmrzlina a lavičky na náměstí. Tady se můžeš rozhodnout, jestli si trasu zkrátíš a pojedeš domů s pocitem „bylo to tu hezké“, nebo si doplníš energii a řekneš si: „když už, tak už“. Druhá varianta je vždycky lepší. Vždycky!
Za městem se krajina otevírá. Pastviny, louky, malé vesnice, kde čas má jiné tempo. Sjezd do Vletic je krátký, ale příjemný. Za barokní bránou statku tě čeká samoobslužný výčep. Ticho dvora, studené pití z automatu a pocit, že jsi někde hodně daleko od světa, kde se pořád někam spěchá.
Výšlap z Vletic tě vrátí do reality. Projedeš po netradiční křížové cestě s vyhlídkou Varta a pak už tě čeká rozhledna Kuníček. Poslední metry k rozhledně jsou o vůli. Hezky metr po metru. Ocelová rozhledna s kamennou základnou má dvě vyhlídková patra ve výšce 10 a 37 metrů. Celkových 60 metrů z ní dělá nejvyšší rozhlednu středních Čech. Nahoře se otevře kruhový výhled na Petrovicko, Střední Povltaví, Brdy i Šumavu. Na krajinu rozhoupanou, otevřenou, surovou.
Od Kuníčku trasa pokračuje přes Zahrádku, kde na Farmě Zahrádka koupíš bio výrobky z kravského a kozího mléka přímo od farmáře, až do Předbořic. Hospoda U Kaštana je přesně taková, jaká má jihočeská vesnická hospoda být. Bez pozlátek, s atmosférou.
Poslední výraznější stoupání míří k Langově rozhledně, známé také jako Onen Svět. Dřevěná věž s chatou a občerstvením u paty. Za Onom Světě se trasa láme. Profil povolí, nohy si konečně oddychnou a ty víš, že už to nějak doklepeš.
Milešov přijde rychle. Restaurace U Kalicha roztančí chuťové buňky. Milešovský kostel Nanebevzetí Panny Marie stojící osamoceně v krajině ti připomene, že některé věci nepotřebují přebujelé kulisy. Poslední kilometry k Miladě ještě lehce štípnou. Ale už to vlastně neva, protože víš, že tě čeká výhled, jídlo a pocit, že sis to celé poctivě odmakal.
