Verše rozjeté
Začneš v Olbramovicích, skončíš ve Voticích, cestou projedeš pár dalších „-ic“. Ta poezie se úplně nabízela sama. Takže tentokrát to vezmeme trochu netradičně. Trasu i zastávky najdeš v krátké básni. A pokud jsi spíš prozaik, pod verši čeká klasický přehled rozdělený do dvou etap.
Pozorně čti tyhle propozice, ať už jsi z Prahy nebo Budějovice.
Kup si lístek, nastartuj auto, sraz je u nádraží Olbramovice.
Rozjížďka hladká, lýtka teprve hledají pozice. Vítr šeptá, že dneska prověří tvoje ambice.
Úsměv udrž, zatím žádné křeče, jen lehké zahřátí před cedulí Božkovice.
Silnice se vlní, už to není jen kolmice, menší stoupání, spíš protahovací edice.
V dálce traktor brumlá, zatímco si to šineš krajinou na Maršovice.
Chrom a lak, výfuky jak staré revoluce, dvě stě veteránů a naleštěná kompozice.
Tuzexový sen i sovětské iluze, parkují v Retroautomuzeum Strnadice.
Stoupák si říká o daň z pýchy i kondice. Zadní náhon v akci, stehno pálí jako hranice.
Přehazka cvaká, v boku tě píchá. Funíš do kopce s obcí Šebáňovice.
Ještě kousek, snad netrefí tě mrtvice. Pot má chuť slanou a brýle kloužou z makovice.
Pak profil konečně se láme a ty s vděčností projedeš skrz Mrvice.
Park náhle se objeví jak dendrologická pokladnice, a Sidónie – múza, která šeptala inspirace.
Rilke, Kraus, Loos i Čapek. Jména, co znají zdi zámku Vrchotovy Janovice.
Kruh se uzavírá, tacháč hlásí metrů tisíce. Blíží se konec téhle malé expedice.
Nádraží znovu ti mává, když projíždíš podruhé přes Olbramovice.
Cyklostezka láká, žaludek už píše petice. Vidina jídla zvedá morál víc než slivovice.
Řetěz zpívá monotónní hymnu, tak šlapej dál na Srbice.
Konečně v cíli a není to nemocnice! Věž, klášter, kaple i motýlí expozice.
A hlavně voda, čistší než sklo. Už stačí zvolat jen: „Sláva, to jsou Votice!“
První etapa: Okružní trasa
Olbramovice jsou skvělý start. Velké parkoviště, vlak na trati Praha – České Budějovice a hned za cedulí otevřená krajina. Tahle etapa není přehlídkou ikonických památek. Spíš sbírá místa, která mají charakter a nepotřebují kolem sebe velký cirkus.
První zastávka, která si řekne o brzdu, je Retroautomuzeum Strnadice. Nejrozsáhlejší sbírka retro aut u nás, přes dvě stovky kusů. Převahu mají vozy ze zemí bývalé RVHP (mladší ročníky čtou jako: ze zemí bývalého Sovětského svazu). Takže chrom, hranaté linie a návraty do doby, kdy byl Tuzex symbolem luxusu. I kdybys jinak auta neřešil, tohle je slušná dávka nostalgie.
Ze Strnadic pokračuješ dál zvlněnou krajinou směrem na Vrchotovy Janovice. Tady už nejde jen o šlapání, ale o důvod zastavit. Novogotický zámek stojí na okraji parku, který není rozlehlý, ale je promyšlený. Výhledy na zámek se ti tu otevřou postupně a pokaždé trochu jinak. Nic okázalého, spíš jen tichá elegance.
Zámek je neodmyslitelně spojený s baronkou Sidonií Nádhernou. Osobností, která dokázala kolem sebe soustředit intelektuální elitu své doby. Loos, Rilke, Kraus, Čapek a další jména, která dnes čteme v učebnicích, tady hledala inspiraci. Paradoxně se o samotné Sidonii v expozicích mnoho nedozvíš. O to víc prostoru ale dostává zvonařství a obraz společnosti 19. století. I to dává tomuhle místu kontext.
Druhá etapa: Na závěr ještě malý ocásek
Po návratu do Olbramovic najedeš na cyklostezku a necháš se dovést do Votic. Odměnou za dnešní den je biotop. Voda čistá, přirozená, bez chemie. Po dni v sedle působí jako restart systému.
Jestli máš ještě choutky na trochu té kultury, Votice nabízí víc, než bys čekal. Motýlárium v bývalých sklenících slibuje blízký kontakt s křehkými křídly. V areálu bývalého kláštera najdeš několik expozic i výtvarné umění. A chceš-li den zakončit symbolicky výšlapem, vystoupej na věž Václavku a podívej se na město, do kterého jsi před chvíli došlapal.
