Na Jizeru s vodními skauty: řeku co dělá z malých špuntů velké dobrodruhy

Na Krásné louce v Mladé Boleslavi to voní dřevem, tábornickým ohněm a řekou, která nikdy neutichá. Právě tady mají vodní skauti z oddílu Osmička svou základnu – loděnici, přístaviště a domov, kam se po každé výpravě vracejí. A když přijde jaro, Jizera je volá zpátky na vodu. Protože kdo má řeku pod kůží, ví, že z ní může čerpat sílu, klid i respekt – jen musí umět poslouchat.

Kluci a holky z mladoboleslavské Osmičky, vodní skauti s duší dobrodruhů, tráví na Jizeře tolik času, že znají každý její záhyb, peřej i tiché zákoutí. A protože vodák má znát svou řeku od pramene po soutok, jednou za čas ji projedou celou — z horního toku až dolů k Labíčku.

Jsi zvědavý, jaké jsou jejich zážitky ze sjíždění řeky? Tak si pojď s námi prolistovat jejich plavební deníky. Vodní skauti tě provedou řekou, kde sice musíš sem tam přenést nějaký ten jez, ale jinak si stále ponechává krásný přírodní charakter nížinné řeky s řadou peřejek, naplaveninových lavic a bujnou vegetací. Tak se pevně usaď a nech se unášet proudem řeky Jizery.

Pátek

Tak konečně! Pátek! Jedeme na výpravu, na naši Jizeru. Tentokrát máme v plánu sjíždět úsek z hranic našeho okresu. Hranici vytyčuje Jizera u Svijan. Z loděnice se vším tím naším vodáckým harampádím vyrážíme po osmnácté hodině a cílem je malý Písečák nedaleko Příšovic. Je tam dokonce kemp, ale ten nevyužíváme. Našli jsme staré ohniště a nepořádek kolem něho. Uklízíme, rozděláváme oheň a děláme si to hezký. Po večeři je zpívanda, povídání a spát jdeme v deset.

Sobota

Ráno konáme všechny ty nezbytnosti, balíme a u mostu na Ploukonice házíme lodě na vodu. Od Písečáku je to jen kousek. Kluci se dožadují ještě blbnutí na kánoích na velkém Písečáku, ale to je zamítnuto se slovy „dnes toho máme hodně, jedem“. Tak jedem! Je devět. Před svijanský mostem v Podolí se jdeme podívat na pomník, připomínající zdejší bitvu prusko-rakouské války v roce 1866. Bubla nám vypráví, jak to tehdy asi bylo… Pak ještě kousek pádlování a kotvíme nad jezem ve Svijanech. To je naše první delší zastavení. Jdeme se podívat na svijanský zámek. Ten je fakt moc hezký, doporučujeme.

Po prohlídce zámku, pivovaru a všeho kolem vyrážíme na další úsek plavby. Jo a také jsme se pořádně najedli, byl oheň, buřty a tak. Čekal nás delší kus řeky bez jezů, lemovaný stromy. Klidná a hezká plavba okořeněná setkáním s labutěmi, volavkou, a dokonce i srnkou. Chvílemi to teče, ale spíše je to olej. Pádlujeme jak šílený, dáváme závody, zpíváme, a tak brzo vidíme jez v Březině. Hurá! Jizera má dost vody, a tak se jdeme podívat, zda to dáme, tedy jestli jez bude sjízdný. No půjde to – po koruně v pravé části. Někdo lehce drhne, ale je to lepší než přenášení. Nikdo se necvaknul a jedeme dál.

Na levoboku vidíme pískovcové skály, a tak víme, že jsme před jezem Hubálov. Ten přenášíme, nezdržujeme se. Chceme být už pod mostem v Mohelnici. Po třech kilometrech kotvíme u levého břehu a jdeme se podívat na zříceninu zámečku Zásadka. Prohlížíme si také pravostranný přítok říčky Mohelky. Při velké vodě je sjízdná, dnes by to ale nešlo. Alespoň si připomínáme, že na jejím horním toku u Libíče tábořil v roce 1926 se svým oddílem Jaroslav Foglar – Jestřáb.

Poslední dnešní úsek vede přes nesjízdný jez v Hněvousicích. Přenášení jde rychle, protože to lze z obou břehů. Potom už jen kousíček pádlování a vidíme Mnichovo Hradiště. Uf, máme za sebou patnáct kiláků a kotvíme v kempu Na kamínkách, nikdo tady není (je po sezóně) a tak zůstáváme. Krásný den to byl! Rovnáme lodě, převlékáme se a chystáme večerní program…

Hradiště známe, na barokním zámku ze 17. století i v jeho anglickém parku jsme byli mockrát. Shodujeme se, že zámecké divadlo je ale nejlepší.

Zajímavosti podél Jizery

Neděle

Vstáváme do krásného dne a těšíme se na další putování po naší řece Jizeře. Jsme rádi, že text dávné oddílové písně: ,,Jizero, ty řeko stará, ty vůbec netrpíš s vodákama, smrdíš a jsi tuze líná…“, už neplatí, hlavně co se čistoty týká. Čeká nás 18 kilometrů! Těšíme se na skály, které lemují řeku nad obcí Ptýrov. Jsou součástí PP Skalní sruby Jizery. Je to moc hezké místo.

Jez Ptýrov přenášíme přes korunu, ale dole jsou kameny. Příště by asi bylo lepší to vzít po břehu. Následuje dlouhé pádlování do Bakova, lépe řečeno k jezu Malá Bělá. Tomu říkáme Smrťák. Přenášíme vpravo a za chvilku jsme na Podhradí. Vpravo se tyčí zřícenina Zvířetice, vlevo začíná řeku lemovat Zlatá stezka Českého ráje. Všechno to tady známe, vždyť jsme doma, a tak děláme delší zastávku až u jezu v Josefově Dole. Přenášíme ho vpravo a na přilehlé louce hrajeme hry, rozděláváme oheň…

Dál pokračujeme pod zříceninu Michalovice. Přesto, že i toto místo známe, kotvíme a jdeme se podívat na rozhlednu. Naše město máme jako na dlani a soutěžíme ve znalostech jeho historie. Pak už nás čeká krátké splutí k jezu v Podlázkách, ten opět přenášíme a za chvilku je tu cíl naší plavby. Jsme v Mladé Boleslavi na Krásné louce, u nového přístaviště a naší krásné loděnice. Tu nám před pár lety nechalo postavit město a provozuje zde i půjčovnu lodí s dopravou. Je docela využívaná, vodáci spojují plavbu po Jizeře i s návštěvou města, které má co nabídnout – hrad s městským muzeem, tajemný Templ, rodný dům Adiny Mandlové a další skvosty místní architektury.

Zakotvení v Mladé Boleslavi tvoří pomyslnou čáru za prvním úsekem našeho sjezdu. A už teď se těšíme na to, co nám Jizera nabídne v dohledné budoucnosti. Tak zatím Ahóóój!