Ve třiadvaceti založili manželé Anna a Jan Holubovi z Českého Šternberka vodáckou cestovku Povoda. Psal se rok 2006 a tehdy si Holubovi vystačili s dvacet let starým autem a s vozíkem na lodě. O dva roky později přidali k cestovce i půjčovnu. A každou úspěšnou sezonu pak svoje podnikání rozvíjeli – přibývaly lodě, novější auta, větší vleky, loděnice a zaměstnanci. Loni využilo služeb Půjčovny lodí Samba jen na řece Sázavě skoro 50 000 vodáků, další tisíce usedli do lodí na Ohři, Otavě, Lužnici nebo Moravě. S Povodou vyrazily loni za zážitky po evropských řekách stovky vodáků.
Kde se vzal tvůj vztah k vodě, řece, vodáctví?
Rozhodně nejsem vodák od narození. Párkrát jsem byla na vodě s rodiči, ale opravdu jsem se začala vodáctví věnovat až s mým, tehdy budoucím, mužem. Léto jsme trávili jako instruktoři na řekách, na jaře a na podzim vyráželi na delší cesty do zahraničí, kde splouvání pro nás neznámých řek bylo vždy na programu. I na kajaku jsem začala jezdit až v dospělosti, což má tu nevýhodu, že se člověk více bojí. Takže i po letech jsem stále spíš učedník a mám se kam zlepšovat.
Vzpomeneš si na svoje první splutí?
Poprvé jsem jela s rodiči tady na Sázavě z Týnce do Pikovic, bylo mi asi čtrnáct. Moje odvážná maminka mne posadila na kormidlo a sama si sedla ke mně na háčka. Pamatuji si z toho především to, že jsem díky svému neumětelství netrefila čtyři metry širokou šlajsnu, narazily jsme do kozy a převrhly se.
Jaké byly začátky vodácké cestovky Povoda?
Začátky Povody byly správně punkové. Lodě jsme kupovali starší, kde se dalo. Vlek na lodě jsme vystavěli z nejlevnějšího a nejmenšího vlíčku z hobbymarketu. No a auto – dvacet let staré VW T3 – si se zbytkem výbavy nezadalo. Ale nějak to vše klapalo, auto se nezastavilo, vlek se nepřevrhl a lodě neprodřely. Na konci této sezony jsme potkali Tondu Železného, který zrovna přicházel na trh s novou kanoí Samba. Slovo dalo slovo a od druhé sezony je naše podnikání pevně spojeno s kanoí Samba.
Jinak vodáci se na nás nabalovali tak nějak organicky. První rok pro nás můj kamarád z vysoké školy naprogramoval web, na který jsme napsali: „Vezmeme vás na vodu, pošlete nám peníze!“ A ono to fungovalo, takže jsme mohli dokoupit vybavení, které nám ještě chybělo a vyrazit na první akce.
Proč jste po dvou letech přidali k podnikání půjčovnu?
V cestovce to fungovalo a doteď funguje tak, že se o lidi staráme 24/7. Nejen na vodě, ale i v kempu. Pomůžeme se stavěním stanu, zorganizujeme táborák, hry pro děti, najdeme dobrou hospodu.
Napadlo nás, že mít půjčovnu bude v podstatě bez práce – dnes se tomu smějeme, protože přece půjčíte lodě a máte pár dní klid, než vám je lidi zase vrátí. Tak především, více než polovina výpůjček je na jeden den, takže rozpůjčujete lodě a už mažete do dalšího kempu je sebrat. A samozřejmě, je s tím i spousta další práce. Každopádně, objednali jsme si pro naši půjčovnu kanoe Samba u Tondy Železného – 50 kusů. A zrovna ten rok šel v televizi seriál Proč bychom se netopili. A najednou všichni chtěli na vodu a nová půjčovna na Sázavě se hodila. Tak jsme další rok počet lodí navýšili, posléze jsme přidali i rafty a po pár letech dost divokého růstu se nám počet kanoí ustálil kolem 500 a raftů kolem 80. Některé termíny – třeba červencové svátky – by se rozpůjčoval i dvojnásobek lodí – ale to už by se na řece nedalo hnout, takže počty už zvyšovat nechceme.
Vaše oranžové kanoe mají nálepku nepotopitelných. V čem jsou výjimečné?
Ony jsou skutečně nepotopitelné. Ne že by se nemohly převrhnout, zrovna na letošním Sambamaratonu se mi to povedlo, ale mají dutý kýl a sedačky, ve kterých je vzduch, takže i po převržení se loď drží u hladiny a neklesá ke dnu. A to usnadňuje její záchranu.
Kromě této výhody jsou Samby o pár centimetrů širší, než kanoe jiných výrobců, což oceňují především objemnější vodáci a také rodiny s dětmi, se psy a s hodně bagáží! A pak takové drobnosti – plastová rovná sedátka méně tlačí do zadku než dřevěné lavičky, vepředu a vzadu na lodi je příjemné kulaté madlo na nošení, v kýlu jsou zase otvory na uvázání bagáže, i když dnes už si hodně vodáků nechává bagáž od nás převážet z kempu do kempu.
Se Sambami se dá ale vyrazit i na divočejší vodu. Sjížděli jsme na nich Stvořidla, kanál v Roudnici nad Labem i vodopády v Chorvatsku. Takže si plavbu na nich užije začátečník i zkušený vodák.
Na Sázavě provozujete od května do června jedenáct loděnic. Jak jste na tom na dalších řekách?
Na všech řekách se snažíme mít loděnici vždy po jednodenních etapách. Loděnice je místo, kde si mohou vodáci vyzvednout loď nebo ji vrátit bez poplatku za dopravu. Tím, že z daného místa vyplouvá vždy hodně vodáků, tak se cena dopravy – a že to dnes není levné – rozmělní mezi více výpůjček a ve výsledku ji nemusíme vodákům účtovat. Často se dokonce povede i to, že jeden vodák loď vrátí a další si ji na místě druhý den vyzvedne, takže ji vůbec nemusíme převážet.
Na Otavě se chystáme rozšířit naši síť a měli bychom mít letos 8 loděnic, na Ohři jich máme 9 a na Lužnici jich mají dokonce stejně jako my na Sázavě – tedy 10. Lužnice se totiž rozdvojuje a je třeba ošetřit starou i novou řeku.
Jací jsou vlastně Češi vodáci? Proměnili se ti, co vyrážejí na vodu? Jací byli v roce 2006 a jací jsou o takřka dvacet let později?
My sledujeme především zkracování. Zatímco dřív byla nejobvyklejší doba výpůjčky čtyři dny, dnes je to jeden den. Část vodáků ještě jede na dva dny a na více dnů vyráží jen ti opravdu skalní. Řekla bych, že na vodu jezdí víc lidí, i ti co nejsou úplně zkušení a ti právě těží z našich stabilních kanoí. Pro nováčky ve vodáctví také připravujeme jednodenní nebo víkendový vodácký kurz, aby se naučili základy a mohli pak sami bezpečně plout po řekách.
Mám velkou radost z rodin s dětmi, přijde mi to jako skvělý způsob, jak s dětmi trávit čas v přírodě – s výjimkou jedné řeky, kde my lodě nepůjčujeme a kde bohužel vodáctví opanovalo hromadné opilství. S našimi dětmi jezdíme na vodu často, většinou s přespáním v kempu a úplně nejradši vyrážíme na řeky, kde lze ještě spát nadivoko. Les, louka nebo kamínková pláž je pro ně to nejlepší hřiště.
Jaká je v ČR ve vašem podnikání konkurence?
V ČR funguje mnoho půjčoven a v exponovaných termínech by jich snad mohlo být ještě víc. Proto mi přijde, že je vlastně dost zákazníků a pro všechny. I díky tomu máme většinou přátelské nebo aspoň korektní vztahy. Ustálilo se, že si navzájem vracíme třeba ztracená pádla, nebo zanavigujeme zbloudilého klienta od konkurence, aby našel tu svoji půjčovnu. Osobně doufám, že ta přátelská atmosféra mezi půjčovnami vydrží co nejdéle, protože je fajn pracovat v prostředí, kdy si lidé nepodrážejí nohy a podání ruky platí stejně jako psaná smlouva.
A co Sambu a Povodu od této konkurence odlišuje?
To bych si nedovolila říkat, co nás odlišuje. Jenom vím, o co se snažíme. Lidé k nám jezdí na dovolenou, ať už na víkend do půjčovny nebo na zájezd někam do Francie nebo Itálie. A já cítím velkou zodpovědnost za to, aby si dovolenou užili, aby si odnesli silné a pokud možno i krásné zážitky a vraceli se domů s pocitem, že o ně bylo dobře postaráno. To vnímám jako naše poslání.
Jak vypadá léto rodiny Holubových? Trávíte dovolenou na řece?
Milujeme pobyt v přírodě a jízda po řece nám to umožňuje. Zvláště s malými dětmi, které sotva unesou sebe, natož aby šly někam s batohem. Takže už několik let jezdíme každé léto na vodáckou expedici na některou z polských řek. Všechno jídlo, věci si vezeme v lodi, zakempujeme v lese, rozděláme oheň, uvaříme v kotlíku. Po týdnu jsou děti špinavé, ale šťastné. A my jsme psychicky odpočatí, připraveni do další práce.
Je teď po letech ještě řeka koníčkem nebo spíš prací?
Ona se ta naše práce neliší od práce v jiných oborech. Účetnictví, správa webu, marketing, personalistika, to je můj denní chleba. Můj muž zase spravuje auta, sváří, staví, bourá… Jsme malá firma, takže je práce kolem nekonečně a musíme v několika lidech obsáhnout mnoho oborů. A když se potom dostaneme na vodu, tak pro mne je stále čirá radost, ať už jedu soukromě s rodinou nebo třeba jako průvodce na náš zájezd – vždycky je to pro mě za odměnu.
Co dělají majitelé vodácké cestovky a půjčovny lodí v zimě, když kolem řek leží sníh?
To je velký benefit naší práce, který si užíváme několik posledních let. Pronajali jsme si malý byt u lanovky v Krkonoších a zimní měsíce trávíme tam. Naši zimní práci vyřešíme na dálku, děti chodí do školy a školky na horách a každou volnou chvíli trávíme venku na sněhu.
Jaké jsou plány na letošní sezonu?
Letos otevíráme novou loděnici ve Zruči nad Sázavou. To město nabízí spoustu skvělých aktivit pro návštěvníky, vodácké muzeum, zámek, krásný zámecký park, obrovské dětské hřiště, kuličkodráhu… Navíc je to místo, odkud je v řece voda i za největšího letního sucha. Takže zde bude možné od letoška možné zahájit i ukončit plavbu. U naší loděnice bude i místo na parkování a doufáme, že vodácký výlet Zruč–Zliv nebo Zruč–Kácov najde mnoho fanoušků.
A co chystá Povoda a Samba do dalších let?
Pro nás je asi velkou výzvu udržet kvalitu služeb. Dobré služby záleží na dobrých pracovnících a každý rok musíme nabírat nové – je to přece jenom sezónní práce. A s větším počtem spolupracovníků je stále těžší předat jim to nadšení pro věc, to odhodlání dělat práci s láskou k vodákům a s pochopením pro lidi, kteří jsou na vodě poprvé a občas vyvádějí i pěkné hlouposti.
Se třemi dětmi jste velmi aktivní, kromě podnikání se angažujete v Sokole v Českém Šternberku. Co pro vás znamená Sokol?
Sokol v Českém Šternberku je moje srdeční záležitost. Na sokolovnu totiž koukám z okna – odstěhovala jsem se z Prahy do Českého Šternberka za prací, a dlouho jsem si říkala, že by se s tím mělo něco dělat. Areál Sokola byl zanedbaný, na volejbalovém hřišti stál plot, atrakce na dětském hřišti se rozpadaly. Dali jsme dohromady partu deseti lidí, kteří jsou skvělí tím, že jsou ochotni nezištně pracovat pro dobrou věc. Pro to, aby to v naší vesnici vypadalo pěkně, aby si děti měly kde hrát a kde sportovat, a aby se lidé setkali na různých akcích. Jde to tedy pomaleji, než bych si přála, ale povedlo se nám vybudovat nové tartanové hřiště na volejbal, malý fotbal, basket a nyní hledáme cesty, jak zrekonstruovat dětské hřiště a budovu sokolovny.
V Sokole také organizujeme různé vesnické akce – čarodějnice, dětský den, Kateřinskou zábavu a přijde mi super, že se zde mohou sousedi sejít a společně se pobavit. Je to běh na dlouhou trať, ale věřím, že bude jednou ze šternberského Sokola krásný volnočasový a spolkový areál.
Tipy na výlety se Sambou najdete na www.blanik.net a www.pujcovna-lodi.cz
Informace o vodácké cestovce Povoda hledejte na www.povoda.cz
