Když se řekne léto na vodě, většina z nás si představí dovolenou, klid a svobodu. Pro Karla Marka je ale řeka víc než místo odpočinku – je to jeho svět. Už od dětství ho fascinovaly lodě, kormidla a zvuk motorů. Provozuje půjčovnu obytných lodí na Vltavě se základnou v Marině Vltava v Nelahozevsi. A od letoška si rozšířil svůj sen ještě dál – na palubu velké osobní výletní lodi. V rozhovoru vypráví o svých začátcích, zážitcích z vody i o tom, na jaké limity jako podnikatel u vody naráží.
Pro mě je to jednoznačně celoživotní vášeň. Už jako malého kluka mě fascinovaly výlety parníkem – ať už na Slapy, nebo do zoologické zahrady. Vždycky jsme museli být u pokladen první, abych mohl sedět úplně vpředu a sledovat, jak lodník odvazuje loď nebo jak kormidelník manévruje v plavební komoře.
Na základní škole jsem se pak dostal mezi posádky výletních lodí a už v patnácti letech jsem řídil malou osobní motorovou loď jménem Berounka, která plula po Vltavě v centru Prahy. Samozřejmě pod dohledem kapitána, ale i tak to byl neskutečný zážitek. Dnes by to už možné nebylo, tehdy byla jiná doba.
Jak ses vlastně dostal k lodím a podnikání na vodě? Byla to celoživotní vášeň, nebo spíš náhoda?
Vystudoval jsem strojírenství – obor lodní doprava v Děčíně, na vojně jsem byl u ženistů a řídil pontonové čluny. Po návratu jsem chtěl podnikat, ale tehdy chyběly peníze i zkušenosti. Trvalo to, ale nakonec se mi podařilo koupit první obytnou loď, později druhou. Ty dnes provozuju v půjčovně, i když mě to neživí – pracuju v Pražských vodárnách na čerpací stanici pitné vody. Lodě jsou ale pořád moje srdcovka.
Jak pokračovala tvoje cesta dál?
Co tě na tom nejvíc baví?
Všechno. Práce u vody, s lidmi, svoboda rozhodování. Můžu ovlivnit, jaké lodě budu provozovat, jak budou vypadat, kde budou kotvit, jak nastavím ceny. To všechno mě naplňuje.
A co považuješ za největší výzvu?
Koupil jsem větší osobní loď z Berlína pro zhruba 200 cestujících. To je opravdu velká výzva – úplně jiná liga než půjčovna obytných lodí. Ale věřím, že to půjde.
Jaké typy lodí teď provozuješ?
Mám dvě malé obytné lodě typu Viking 26 wide beam – britské stavby, které dřív pluly ve Francii na kanálu du Midi. Jsou ideální pro rodiny s dětmi. Zkušenosti nejsou potřeba, vše vysvětlím při zaškolení, které může trvat i několik hodin, podle toho, jak se kdo učí.
Ano, na webu mám přehled plavebních tras podle délky pronájmu. Krásná je cesta pod Slapskou přehradu – projíždíte údolím Vltavy, kolem vás plují výletní lodě, ale pro úplné nováčky to může být náročnější kvůli průjezdu Prahou. Naopak směrem po proudu k Mělníku nebo dál na Labe je plavba klidnější.
Doporučíš i trasy pro začátečníky?
Máš nějaké osobní „srdcovky“?
Určitě úsek pod Slapy – ten je pro mě nejhezčí. Ale moc rád mám i trasu od Litoměřic do Ústí nad Labem, kde končí bezprůkazová plavba. V Brné je nové přístaviště s možností připojení na elektřinu i vodu a kousek je nádherné termální koupaliště.
Vzpomeneš si na nějaký nezapomenutelný zážitek z vody?
Jednou při plavbě s lodí Visla na Slapy prasklo ovládací lanko ke kormidlu. Loď byla neovladatelná a strhla přístavní lávku do vody. Museli jsme improvizovat – nasadili jsme páku přímo na kormidlo a já stál na záchranné loďce a křičel pokyny strojníkovi. Nakonec jsme s lodí bezpečně přistáli a pasažéři nám tleskali. Kapitán pak jen řekl, že si myslel, že dvakrát dostane infarkt – v oblouku a při přistávání. Na to se nezapomíná.
Zájem tu je, ale roste pomalu. Bohužel přístavišť je stále málo a výstavba trvá neúměrně dlouho – klidně deset let. To brzdí rozvoj celého odvětví. Přitom lidé by po českých řekách jezdili rádi, kdyby měli kde přistát.
Jak vnímáš zájem o vodní turistiku u nás?
Jaké máš plány do budoucna?
Teď se soustředím na zmiňovanou větší loď. Nese jméno Svatý Václav – symbolicky kvůli Brandýsu nad Labem a Staré Boleslavi. Právě v tomto regionu jsem se rozhodl provozovat vyhlídkové plavby. Byl to sen už z dob studií – a teď je konečně šance ho proměnit ve skutečnost.
