Přímo na břehu Švihova, největší středoevropské zásobárny pitné vody, které místní neřeknou jinak než Želivka, stojí Návštěvnické středisko Vodní dům. Představuje životadárnou tekutinu ve všech jejích podobách. O tom, že voda není jenom letní kratochvíle, ale fascinující živel plný malých zázraků, jsme si povídali s ředitelkou centra Petrou Kulhanovou. Voda ji okouzlila už v dětství, kdy zaujatě zkoumala přírodní jevy. A díky příležitosti, která přišla téměř jako znamení, se o své nadšení může dělit a popularizovat ho zábavně edukativní formou.
Kde se vzal tvůj vztah k vodě? Máš nějaké oblíbené místo spjaté s vodou, kam se ráda vracíš?
Odjakživa mě to táhlo k přírodě. Vyrůstala jsem na vesnici, kde jsem si jako dítě často hrála na přírodovědce a zkoumala různé živočichy. Pocházím z podhůří Králického Sněžníku, jednoho z nejzajímavějších hydrologických míst v Česku – jeho vody odtékají do tří různých moří (Černého, Severního a Baltského), což je v evropském měřítku unikátní. Mám ráda bystřinné toky, které mají čistou, studenou vodu a prudký spád. Nikdy jsem nebyla ten typ, který by dokázal celé hodiny polehávat u vody. Co mě ale fascinuje, jsou tůně, malé nádrže, mokřady a bažiny – jednoduše vodní biotopy. Ve Finsku v Joensuu, kde jsem chvíli studovala, mě zase doslova okouzlila tamní jezera, nadchlo mě, jak výrazně utvářejí tamní krajinu.
Kdy ses rozhodla spojit vodu s profesním životem a co tě přivedlo právě k pozici ředitelky Vodního domu?
Vystudovala jsem lesnictví a žurnalistiku a dlouhé roky jsem pracovala v lesnickém oboru. Když jsme s rodinou jednou navštívili návštěvnické centrum Unterwasserreich ve Schremsu, hned za rakouskými hranicemi, zamilovali jsme si to tam. Toto návštěvnické centrum je ústředním místem přírodního parku Hochmoor Schrems a zároveň informačním centrem Ramsarské úmluvy. Expozice i „vodní zahrada“ se zaměřují na jedinečnost rybníků a rašelinišť ve Waldviertelu. V okolí je přírodní rašelinné koupaliště i naučná stezka. Během let jsme se tam s rodinou o prázdninách pravidelně vraceli.
Postupně jsem si uvědomovala, že práce v takovém prostředí by mě skutečně naplňovala. Po letech v lesnictví jsem cítila, že nadešel čas na změnu – a měla jsem poměrně jasnou představu o tom, jakým směrem bych se chtěla vydat. A právě tehdy jsem narazila na inzerát, že Vodní dům hledá novou ředitelku. Přišlo mi to skoro jako znamení.
Zažila jsi během prvních týdnů ve funkci něco, co tě překvapilo, co jsi nečekala? Jakým výzvám jsi musela čelit?
Upřímně, celý první rok byl „jízda“. Vlastně ani nevím, kam se poděl. Výzev bylo spoustu – od dotačních titulů, stabilizace týmu až po technický stav budovy. Nastupovala jsem s tím, že začnu pracovat na nové expozici Vodního domu, a nakonec to byla část, které jsem se věnovala nejméně.
Návštěvníky máte různé, od dětí až po odborníky. Která skupina je nejvděčnější? A dokáže tě něčím inspirovat ve tvé práci?
U nás jednoznačně převažují rodiny s dětmi. Díky tomu, že nabízíme také lektorované výukové programy pro školy, k nám přichází spousta dětí různého věku i tímto způsobem. Děti jsou opravdu úžasné – v badatelských částech programů je vidět jejich nadšení a zápal, jen jim musíme dát prostor, aby se mohly plně projevit. Pro mě jsou největším hnacím motorem; dávají mi pocit, že to, co dělám, skutečně má smysl.
Co je podle tebe největší zázrak vody, který návštěvníci berou jako něco naprosto běžného?
Pro mě je fascinující, jak se i v malé a na první pohled obyčejné vodní ploše odehrává neuvěřitelně bohatý život. Obzvlášť působivé je, jak rychle jsou tyto plochy, pokud je vytvoříme, osídleny životem. I v mělké kaluži nebo malé tůňce se najednou může objevit například čolek obecný či horský.
Setkáváš se s nějakými častými mýty o vodě, které musíte vyvracet?
Mýtů o vodě je ve společnosti pořád ještě spousta, například, že voda z kohoutku není tak kvalitní jako balená, přítomnost raka v toku indikuje čistou vodu nebo že zásoby vody na Zemi se zmenšují. Pohrávám si s myšlenkou, že bychom mohli sestavit výukový program, který by nejčastější mýty vyvracel.
Jak lidem nejlépe vysvětlit důležitost vody a potřebu ji chránit, když ji řada z nich stále považuje za samozřejmou?
Staré přísloví praví, že vodu neoceníme, dokud nám nevyschne studna. Česko se v posledních letech potýkalo s nedostatkem vody a myslím, že si lidé začali její význam a hodnotu více uvědomovat.
Je potřeba říct, že v oblasti ochrany vodních zdrojů ušla Česká republika za posledních 36 let obrovský kus cesty. Je to vidět jak na legislativě, tak na konkrétních projektech v krajině. Zlepšila se kvalita povrchových vod, výrazně pokleslo znečištění z průmyslu a investovalo se do modernizace čistíren odpadních vod. Obce i správci povodí dnes systematičtěji řeší hospodaření s vodou, obnovu mokřadů, revitalizaci toků či budování retenčních nádrží a menších prvků pro přirozené zadržování vody v krajině. V tomto ohledu dělají obrovský kus práce státní lesy – Lesy ČR a Vojenské lesy a statky. Co se týká spotřeby vody, Česko patří s přibližně 90 litry vody na osobu za den mezi země s jednou z nejnižších spotřeb v EU. Průměrný Čech dnes spotřebuje zhruba polovinu vody, co v roce 1989.
Samozřejmě pořád existuje prostor pro zlepšení. Na světě jsou země, jako například Izrael, které s vodou hospodaří na skutečně špičkové úrovni, ať už jde o efektivní zavlažovací systémy nebo recyklaci odpadní vody. A o tom to je – hledat příklady dobré praxe, nechat se inspirovat a implementovat je do našich poměrů.
Jak vnímáš kraj kolem Želivky? V čem je tahle lokalita jedinečná?
Tím, že nejsem rodák a ani zde nebydlím, tento kraj upřímně teprve objevuji. Ale myslím, že jeho jedinečnost tkví ve spojení historie a kulturního dědictví s krajinou. Silně na mě zapůsobily příběhy zaniklých obcí a osad, které musely ustoupit vodní nádrži Švihov i to, jak se změnila původní říční krajina údolí Želivky. Říkám si, jestli by v dnešní době vlastně byla tak impozantní stavba možná.
Spolupracuje Vodní dům s místními školami, obcemi nebo spolky? Jak bys tuto spolupráci chtěla případně dál rozvíjet?
Našim cílem je rozvíjet co nejtěsnější vztahy s místní komunitou. V radě Vodního domu zasedá starosta města Zruč nad Sázavou a spolupracujeme s tamním informačním centrem. V budoucnu bychom rádi založili badatelský kroužek pro místní děti, aby měly možnost objevovat a poznávat vodní svět přímo ve svém okolí.
Jaké podle tebe budou v následujících letech nejpalčivější problémy týkající se vody v našem regionu? A jak může Vodní dům lidem pomoci těmto změnám porozumět?
Extrémní výkyvy počasí budou znamenat, že se budeme muset současně vypořádat jak se suchy, tak s povodněmi – tedy s dvěma na první pohled protichůdnými problémy. Nejúčinnější řešení se ukazuje v kombinaci tvrdých opatření, jako jsou retenční nádrže nebo infrastrukturní zásahy, a měkkých opatření, tedy obnovy mokřadů, tůní nebo změn v hospodaření s krajinou – jak v lesích, tak zejména v zemědělské krajině, tedy zvýšit odolnost krajiny vůči extrémním projevům počasí.
Vodní dům má v tomto směru přirozenou roli vzdělávací. Nechceme jít ale cestou znepokojování či dokonce strašení návštěvníků nebo zdůrazňování problémů. Na klimatické změně se ukázalo, že tento přístup prostě nefunguje. Chtěli bychom více upozorňovat na dobré příklady z praxe a nabídnout jednoduchá řešení, která může aplikovat každý dle svých možností. Stačí například perlátor na vodovodní baterii, duální splachování na záchodě, malý vodní prvek na zahradě nebo nádrž na zadržování dešťové vody. Důležitá je také občanská aktivita – zajímat se o své okolí. Existuje už spousta spolků, dobrovolnických organizací působících v krajině, kde lze přiložit ruku k dílu. Každý může přispět k šetrnějšímu hospodaření s vodou a k vytváření odolnější krajiny. To by měla být zpráva, kterou Vodní dům vysílá směrem k veřejnosti.
Na co se mohou návštěvníci do budoucna těšit? Chystáte nové programy, expozice nebo zážitky?
Připravujeme nové výukové programy – o fragmentaci krajiny a vlivu na ekosystémy, či o nových zelených technologiích, kdy bychom rádi zakoupili výukové sady pro studium energie z obnovitelných zdrojů. Tyto sady umožnují studentům porozumět tomu, jak se získává čistá energie ze slunce, větru nebo vody. Příští rok oslaví Vodní dům deset let od svého vzniku, a u této příležitosti chystáme také tematické akce – bližší informace se budou postupně objevovat na našich webových stránkách.
Pokud jde o tebe, dokážeš si u vody ještě odpočinout, nebo ji už vnímáš hlavně profesníma očima?
Obecně, nejvíce si odpočinu v přírodě. Ideálně v krajině pestré, kde se střídají lesy, louky a vodní prvky.
Mohla by ses s námi na závěr podělit o nějakou myšlenku týkající se vody, která tě inspiruje nejen v tvém pracovním životě?
V každé kapce vody se skrývá celý oceán.
Rozhovor byl připraven ve spolupráci s destinačním managementem Kraj blanických rytířů.
