Tohle není výlet pro ty, co ai vozí vlastní polštář a mají slabost pro hedvábí. A právě proto si tu přijdou na své ti, co už vodáctví někdy políbílo. Ideálně v dešti, s mokrým stanem a rumem na zahřátí. Tři dny, sedmnáct jezů, dvě bolavé půlky a nekonečné množství důvodů, proč nechat městský život za zády a místo něj zvolit stan, spacák a žabí ukolébavku.
Startuje se v Sázavě, kde si kemp vyber podle půjčovny. Žluťásci od Bisportu nocují v kempu Sázavský ostrov. Sambaři a vodáci od Lodě Jakubec zas v kempu Pod Vrbou. A když už jsi tady, zaskoč si na Sázavský klášter. Vládne mu svatý Prokop – duchovní parton celého Posázaví. Jednu část spravuje církev, druhou stát. V první si prohlédneš kostel a kryptu, v té druhé tě provede mobilní aplikace inspirovaná hrou Kingdome Come. Jojo, tady tvůrci natáčeli první díl.
1. den: Od klášterních zvonů až do říčních lázní
Dnešní cíl jsou Zlenice, nebo spíš jejich protější břeh se Senohrabskou plovárnou. Než tam dopluješ, vyloď se na oběd. U Padyho nad jezem Hvězdonice voní maso, polévka bublá v kotlíku a v očích lidí je něco, co v kancelářích neuvidíš. Jídlo je poctivé a servírované s výhledem na vodáky, co se buď cvakli, nebo zrovna slaví triumf.
Ještě menší dobrodružná akce v peřejkách pod jezem Poddubí, a pak už na tebe vykoukne plovárna jak z Rozmarného léta. Koupací molo, knihovnička, pinčes, dětské hřiště, záchody, co se nebojí být čisté a sprchy s bojlerem, takže horká voda není nekonečná.
Hned nad kempem stojí v lese zřícenina hradu Zlenice. A když zavoláš na převozníka (ne, není to Charon), vezme tě na druhý břeh k cestě, odkud se dá vyšlápnout k další zřícenině – Staré Dubé. Večer zakonči v Baštírně. Ať už si dáš cokoliv, chuť to bude mít jako z dětství. Všechno jednoduchý, poctivý a s příchutí léta.
2. den: Mezi dvěma hrady
Druhý den se řeka víc zklidní. Meandry se rovnají, přibývá jezů s vodními elektrárnami a voda je často volej než peřeje. To znamená jediné – s pádlem maká zadák i háček. Ale i to má svou meditativní krásu.
V Čerčanech tě přivítá první ze dvou jezů, které bývají často nesjízdné kvůli nízkému stavu vody. Kudy to vzít s co nejmenší námahou, ti poradí Vodácká navigace. Za ním už přijde Poříčí nad Sázavou. Červená fasáda kostela sv. Havla září jak značka na stromě a za ním most, co tě přenese do doby, kdy se po Sázavě plavily spíš klády než vodáci.
Na jídlo máš několik variant. V Městečku zajdi do Hostinec Antonín Barták na kachní stehno a další hospodskou klasiku. V Nespekách čeká Kavárna a bistro Bouda. Cupcakes, dortíky, kremrole, sladké sny. Ale opravdový skvost je jinde…
… bistro Ledce. Zapomeň na smažák a párek v rohlíku. Tohle je oáza chuti, stylu a ticha. Vzniklo ve staré kůlně u kostela sv. Bartoloměje, kde rodina Katky Kerhelové oživila zchátralý statek. Dvůr vyzdobený květinami, vůně výběrové kávy, jídla, co chutnají i v botách do vody. Jen pozor – rezervace nutná, jinak ostrouháš.
Ještě před cílem si vyšlápni ke zřícenině hradu Zbořený Kostelec. Krpál je to slušný, ale ten výhled! Uvidíš údolí řeky i cíl své dnešní pouti – Týnec nad Sázavou. Tady přenocuješ v Tábořišti Týnec. Na večeři zajdi do Bistro Příběh a jestli máš ještě energii a je bílý den, mrkni i na hrad Týnec. Tenhle gotický drsňák má věž s výhledem, románskou rotundu a netopýry v podkroví.
3. den: V srdci trampské písně
Závěrečná část je buď zlatý hřeb, nebo tvrdá lekce. Záleží na počasí. Dost možná tě na tomhle úseku čeká víc bidlování a koníčkování než pádlování. Pokud neprší jak podle dědy Komárka, bude vody málo. Zvlášť na posledním úseky Zlaté řeky. Sleduj stav vody online a poslouchej zprávy z půjčovny. Když to nepůjde, tak to prostě zapíchneš v Týnci.
Ale pokud to jde, čeká tě parádní přírodní finále. Za Týncem se řeka začíná zařezávat do údolí. Ztrácí se silnice, mizí domy. Trampské chaty se drží na skalách jako vlaštovčí hnízda. Mezi stromy jen ticho a voda. Tady se nemluví – jen tiše pádluje.
V Žampachu přiraz a projdi se ke Kocourské rokli. Nad ní se klene kamenný viadukt – jeden z nejvyšších u nás i v Evropě. Tudy prochází trať legendárního Posázavského pacifiku. Po kolejích tu jezdí vlaky mezi Prahou a Čerčany. Tady někde se možná zrodila celá trampská mytologie.
Nedaleko mostu si můžeš domluvit prohlídku některé ze štol – sv. Josefa, sv. Antonína Paduánského nebo sv. Václava. Ta poslední ukrývá fluoreskující rudu a podzemní via ferratu. Přístup na ní jen pro 18+ a šílence, co mají vlastní jištění a životní pojistku.
A pak už jen tichý dojezd do cíle. Tábořiště Pikovice. Konec plavby. Loučení s lodí, ale ne s řekou. V občerstvení U Kelímka hraje večer kytara a zní písně od bratrů Nedvědů. Lávka tě převede přes řeku k vlakové zastávce, odkud jede vlak zpět do reality. Jestli chceš ještě chvíli zůstat, zajdi na jedno do Zelené rokle – trampské hospůdky, kde čas nemá jízdní řád.
