Rozjezdová rovinka vztahové terapie začíná!
Řeka Sázava vás naučí všechno: sjíždět jez bez křiku, postavit stan během deště, najít romantiku ve studené sprše a zvládnout chrápání toho druhého v těsné blízkosti bez výhružek. Budete se smát. Nejspíš i brečet. Určitě pádlovat. A na konci… možná poprvé opravdu poznáte toho druhého.
Nic pro sváteční pádlaře. Tohle je plavba pro ty, co už vodáctví okusili – ideálně za deště, s promočeným stanem a pytlíkem čínských nudlí. Taky pro ty, co nejsou přecitlivělí na suché záchody a jednotvárnou stravu. A vlastně i pro odvážné začátečníky, co prostě věří. Mazáci vědí, že na řeku se v srpnu nejezdí. Letní prázdniny patří mastňákům.
Splujete celou středočeskou část Sázavy, od hranice až téměř po soutok s Vltavou. Poslední úsek může mít vody tak málo, že místo pádlování vás čeká koníčkování, bidlování anebo ukončení plavby už v Týnci. Stav vody sledujte online a taky si stáhněte Vodáckou navigaci, která ví, kdy má smysl sedět v lodi a kdy raději v hospodě.
1. den: První tempa, první hádky, první usmiřování
Výprava začíná v kempu Horka. Vodáckém kempu s kuchyňkou, kde si s klidem uděláte toast, ohřejete párek nebo uvaříte čaj. Je tu klid, vlaková zastávka a parkoviště. Ale taky tu platí, že co nemáte sbalené s sebou, to nemáte. Hlavní sezóna občerstvení je od června do srpna. V jiné měsíce je vaření na háčkovi.
Do hodinky připlujete do Zruče nad Sázavou. Loď zaparkujete pod zámkem a vyrazíte na prohlídku. Nejen kvůli klasické trase, ale hlavně kvůli Vodáckému muzeu. Tady začnete chápat, do čeho jste se to vlastně pustili. V Kolowratské věži si vyšlápnete pro výhled a v expozici Příběh řeky Sázavy pochopíte, proč se jí říká Zlatá. Potom je čas vyplout do divočiny. Ve Zruči doplňte zásoby. Fakt. Tahle civilizace s vámi nebude dlouho.
Řeka se v tomhle úseku táhne líně jako pondělní porada. Asi 4 kiláky před Kácovem je první možnost zastavit. Tábořiště Omaha s kioskem, který mimo sezónu funguje samoobslužně. A protože pitný režim je základ, ještě jedno vylodění: občerstvení U Pepka. Vodácký podnik s Postřižinským pivem a pohodářem Pepkem.
Dorazili jste do Kácova bez ztráty květinky? Gratulujeme! Přežili jste první den.
Malé městečko, kde je všechno blízko. A hlavně pivo. Pivovar Hubertus nabízí výčepní klasiku. Ale pokud máte chuť na něco víc, domluvte si prohlídku pivovaru. Třeba konečně pochopíte, proč vám po každém pivu připadá partner hezčí. Vedle pivovaru stojí zámek. Rekonstruuje se už pár let a stejně jako váš vztah, i on potřebuje trpělivost, péči… a někdy trochu víc malty.
V Kácově máte na spaní dvě možnosti:
- Tábořiště U Kouzelníka: klasický kemp se základními službami a věrnou atmoškou.
- Bisport centrum Kácov: hostel, trampolína, večerní pizza a ranní snídaně.
2. den: Vzhůru na vodu, svačinkový maraton začíná
Ráno v Kácově má k eleganci daleko. Ztuhlý krk, naražené hýždě a pocit, že zadák v noci vydechoval jen chmelové výpary. Ale jste tady – druhý den. A pokud to včera mezi vámi trochu drhlo, dnes to bude klouzat jak ústřice do krku.
Tenhle úsek vám ukáže, že oběd není jen o jednom talíři. Když si to správně načasujete, můžete jet od stánku ke stánku. Hned po vyplutí vás čeká Kiosek u Čerta – hotovostní království hovězího kebabu. Následuje Kiosek u Marka v Soběšíně, kde to voní po smash burgeru, gulášovce, grilovaném hermelínu a platbě kartou. Po tomhle si uvědomíte, že pádlování s plným žaludkem je specifická disciplína.
A potom? Slowmotion moment. Háček zahodí pádlo a nažhaví foťák. V zatáčce se vám najednou zjeví silueta hradu Český Šternberk. Dřív, než se tam vyškrábete, zastavte ještě u Sázavského Krakena. Tenhle food truck je zaparkovaný ve vojenském náklaďáku a jede street food, co by záviděl i hipster z Vršovic. Domácí housky, trhané maso, quesadilly, koláče, domácí limči. Platba? Hotově, QR kódem nebo klidně i krytoměnou. Civilizace je zpět a chutná zatraceně dobře.
Návštěvu hradu nevynechejte. Gotická slupka, ale uvnitř přepych, za který by se nestydělo ani Versailles. Hrad patří Sternbergům už přes 700 let. Prohlídka s průvodcem, 15 místností, výhled na řeku. Tohle je středověk s noblesou.
Pár dalších kilometrů a přistanete v kempu, který má ducha jak z kroniky vodáckého života. Na Břečkárně v Ratajích nad Sázavou vás nečeká gastro orgie jako u Krakena. Ale čisté záchody, sprchy, klasický kiosek, kde ví, co mají vodáci rádi. Jasně, chuťové pohárky nevybuchnou nadšením, ale večer si dáte pivko, kouknete do ohně a řeknete si: „Dneska to šlapalo.“
3. den: V Sázavě na Sázavě
Ráno ve vzduchu visí naděje, že dnešní den bude víc než jen další nekonečná série zabrat–přitáhnout–vytáhnout a znovu. A taky že jo! Dnešek začne stylově – poesiomatem. Zřícenina hradu Pirkštejn v Ratajích vás sice fyzicky nepustí dovnitř, ale zato vám pustí tóny. Stačí zatočit klikou, posadit se na lavičku a nech do sebe proudit hudbu spojenou s historií Ratají.
A jen kousek odsud stojí renesanční zámek, kde mají výstavu kočárků, expozici o středním Posázaví a jednu místnost, kde můžete naskočit do atmošky videohry Kingdome Come:Deliverance. Rataje si ve hře střihly pěknou roli.
V lodi už jste celkem sehraní, ale zadák pořád kouše hlady? Hospohoda pod skálou je přesně to místo, kde přestane kousat. Z grilu voní klobásy, maso, ryby a sýry, v kotlíku bublá polévka a nechybí ani nabídka pro býložravce. K tomu pivo z pivovaru MMX a majitel, který je definicí slova pohoda. Směje se, vypráví, griluje… klima přívětivé jak u kámoše na chalupě.
Na závěr vás čekají tři jezy těsně za sebou. Tady se ukáže, jak moc vám to spolu funguje. A taky jestli umíte používat Vodáckou navigaci a najít bezpečně šlajsnu. Pokud už melete pádlem a zadákovi ruce se klepou, můžete to v Sázavě zapíchnout dřív:
- Kemp Sázavský ostrov: moderní, se zázemím pro rodiny s dětmi, restaurací a sportovním vyžitím.
- Kemp Pod Vrbou: vodácká klasická, kde se bez hotovosti neobejdete, zato s romantickým výhledem na Sázavský klášter.
Ale pokud má zadák výdrž a chcete to dotáhnout do finále, doplujte až do tábořiště U Hrocha. Uděláte dobře. Snazší vylodění v Sázavě jen těžko najdete. V kiosku čepují, občas grilují a usmívají se. Sprchy teplé, záchody splachovací, čistota vzorová. A navíc i pračka se sušičkou. Tady skončí hádky o to, kdo víc páchne. A jako bonus: dřevo na oheň zdarma, narovnané v dřevníku. Rozděláte oheň, posadíte se vedle toho, koho už tři dny buzerujete kvůli špatné straně pádlování, seznámíte se s ostatními vodáky a najednou zjistíte, že ta voda je vlastně romantika.
Než to rozbalíte v kempu, stihněte Sázavský klášter. Vyloďte se u starého mlýna pod posledním jezem a za pět minut jste tam. Klášter má dvě tváře – jedna vás zavede s průvodcem do kostela a krypty sv. Prokopa, druhá nabídne prohlídku interiéru s mobilní aplikací, která středověkou podobu kláštera odhalí skrze videohru Kingdome Come. Ano, už zase.
4. den: Plavba jak za tatíčka Masaryka
Ráno začíná slibně. V klidu pádlujete, slunce se opírá o hladinu a háček konečně přestal komentovat každý kamínek pod lodí. Možná jste si na sebe zvykli. Možná jen háček rezignoval. Každopádně jedete dál.
První, co dnes minete, je pyzuu funpark – taková posázavská Noemova archa. Velbloudi, lamy, pštrosi… z dálky to vypadá jak fata morgana, zblízka jako ostrov s přerostlými chlupáči. Pádlujete dál a vyhlížíte, kde dnes naplníte pupky. Stánek U Padyho je dnešní obědový vítěz. Pady je pohodář, co ví, jak hladový vodák přemýšlí. Burgery, hot dogy, špízy, grilované maso, polévky, a když má tvá drahá polovička nějaké speciální požadavky, tady se jí nevysmějí.
U jezu Poddubí tak trochu končí sranda. Ne úplně, nebojte. Ale voda tu na chvilku zrychlí, objeví se malé peřejky a vegetace se začne nebezpečně přibližovat k pádlům. Pravý test důvěry háčka ve schopnosti kormidelníka. Přešel chyby smíchem a nekřičí něco o neschopném blbci? Máte naději.
Asi půl kiláku dál je možnost se vylodit a vyšlápnout si ke zřícenině hradu Stará Dubá. Moc z hradu nezbylo, ale má atmosféru. A pak se objeví Zlenice – nebo vlastně Senohrabská plovárna, ta pravá retro romantika. Modrobílé převlékárny, říční lázně, občerstvení Baštírna, převozník jak z románu. Nad tím zřícenina hradu Zlenice, co si říká o foto na Instagram i do rodinného alba. Tady je čas vydechnout. Sednout si, usrkávat limo a nasát tu vodáckou romanťárnu, kterou jste na Sázavě hledali.
Posledních pár kilometrů, pár zádrhelů (možná i hádek, ale co už) a dojíždíte do cíle dnešního dne – Čerčanská koupadla. Tohle je kemp s duší prvorepublikových říčních lázní. Rovně střižený trávník, ohniště, venkovní posilovna, plážový volejbal, tenis, restaurace Koupadla a bistro Čumenda pro večerní pivko. Kdyby snad jeden z vás ještě neměl vody dost, může si půjčit paddleboard. Ale upřímně? Čtvrtý den je většina posádek ráda, že se nemusí hýbat.
5. den: Dneska to bude obědová volenka
Pátý den začíná jako pozvolný přechod z pohádky do reality. Zahrádky, silnice a rodinné domky vystřídají klidnou přírodu. Řeka je tu široká a líná, žádné rozverné peřeje, žádné adrenalinové šplouchy. Jen volej, co vám ukáže, jak silné nebo unavené jsou vaše ruce po čtyřech dnech pádlování. V Poříčí nad Sázavou vaši loď přivítá kostel sv. Havla a hned za ním most císaře Františka Josefa, přes který vedla stará císařská silnice z dob Marie Terezie.
A pak přichází rozhodnutí dne – čím, a hlavně kde, naplnit pupíčky.
- Hostinec Antonín Barták v Městečku: plzínka, kachnička, řízečky. Taková za česká klasika, co buď uspí nebo nakopne.
- Kavárna a bistro Bouda v Nespekách: sladké nebe v hubě a ideální příležitost, kde se odměnit za to, že jste se ještě navzájem nezabili.
- Bistro Ledce: To je náš tip. Ale pozor, rezervace nutná – online, rychle, bezpečně. Tohle místo má duši, vizi a lásku v každém soustu. Vzniklo ze starého statku u kostela sv. Bartoloměje a majitelé tu ve staré kůlně vytvořili stylové bistro, co jinde nenajdete. Výběrová káva, víno, jídlo, co každého rozpláče štěstím. Když to porovnáte s friťákovým baletem jinde na řece, je tohle prostě jiný svět.
Než se sladké a slané pořádně usadí, čeká vás malý výšlap. Před Týncem na chvilku vstupte na souš a po zelené to střihněte 400 metrů nahoru ke zřícenině hradu Zbořený Kostelec. Je to sice krpál, ale ten výhled! Ještě poslední jez dne. Se šupnou alias vodáckou skluzavkou, a pak už je to jen kousek do tábořiště Týnec.
Týnec je dobré místo pro poslední večer na Sázavě. Tenhle úsek byl nejkratší, takže budete mít času dost na procházku k hradu, kde se nachází muzeum, gotická věž a netopýří kolonie. A taky na večeři v bistru Příběh, kde jídlo chutná o poznání líp s výhledem na hradní zdivo.
A teď pozor – dlouho nepršelo a vody je málo? Potom tady vaše výprava končí. Na a vlak do Prahy nebo zpět do Horky je to odsud kousek. A vy si můžeš říct: „Dali jsme to. Možná bez Pikovic, ale rozhodně s grácií.“
6. den: Jestli tohle dáte, zvládnete spolu všechno
Ráno v Týnci má pachuť poslední snídaně. Nejspíš už jste rozlámaní, trochu připečení, ale v srdci to jiskří. Dneska bude všechno jinak. Krajina se mění. Civilizace mizí. Vítejte v údolí, které má duši trampů a vůni ohně. A taky svoje vlastní pravidla.
Poslední úsek řeky Sázavy je nejkrásnější. Jenže taky je dost často bez vody. Tady fakt doporučujeme sledovat online stav vody, poslouchat zprávy z půjčoven a kontrolovat Vodáckou navigaci. Když to nepoteče, není to ostuda. V Týnci se prostě loď odevzdá a jede se domů. Ale když to poteče…
… sotva se rozplyne ranní mlha, řeka se zařízne do hlubokého údolí jako čepel. Chata střídá chatu. Jak kdysi někdo postavil srub na místě, kam se nedostane ani koza s horolezeckým náčiním, to hlava nebere. Tady voda šeptá příběhy. Tohle je vodáctví v nejčistší podobě – řeka, příroda, přítomný okamžik. A před vámi poslední zkouška.
V Žampachu zakotvěte. Ne kvůli pivku, ale kvůli Žampašskému viaduktu. Kamenné obloukové krásce, která patří k nejvyšším v Evropě. A po ní rachtají vlaky jedoucí po trati Posázavského pacifiku stejně jako před mnoha lety.
Kdo není z cukru a má rád trochu adrenalinu, zajde si na prohlídku štol: sv. Josefa, sv. Antonína Paduánského nebo sv. Václava. Ta poslední ukrývá fluoreskující wolframovou rudu a podzemní via ferratu. Ale jen pro zkušené a starší 18 let. Tohle není dětský lanový park.
Úplně poslední kilometry. Tady už nepotřebujete mapu, ani aplikaci. Příroda čaruje. Chata, skála, zatáčka, nic. Jak z básně nebo trampské písně. Loď vrátíte v tábořišti Pikovice. Neochotně. Věci po týdnu v barelu jsou smradlavější než ponožky v promočených teniskách, ale co. Nikdo se nezlomil. Ani loď. Ani vztah.
Poslední zastávka U Kelímka. Trampské občerstvení, kde místní hrají na kytaru Stánky. Nakonec už jen přes lávku na vlak zpět do reality. Máte ještě chvilku? Zaskočte do Zelené rokle na zasloužené poslední pivko.
Týden na řece ukáže všechno. Jak zvládáte krize, jak se smějete průšvihům. Jestli se podělíte o čaj, o párek, o suchý spacák. Jestli táhnete za jeden provaz, a hlavně, jestli vás to spolu baví i v mokru a protivětru. Vodácká terapie končí. Jestli jste tohle zvládli, zvládnete cokoliv.