V Marina Nelahozeves začíná ta pravá jízda, a to doslova. Nejdřív tu uvaž loď, pak protáhni nohy a připrav se na expedici, která by klidně mohla mít vlastní soundtrack od Johna Williamse. Kolo místo rakety, batoh místo skafandru a hurá cestovat časem!
První zastávkou je samotná Nelahozeves – obec, kde i zámek vypadá, jako by tu zapomněli filmovou kulisu z renesančního bijáku. Patří rodu Lobkowiczů, kteří dokazují, že šlechtické tituly nejsou jen záležitostí historických seriálů. A uvnitř zámku? Galerie světových mistrů i nábytek, který by mohl vyprávět příběhy starší než internet.
Vedle zámku stojí rodný dům jednoho z největších hudebních skladatelů všech dob. Tonda od Dvořáků dokázal složit melodie tak nadčasové, že je Amíci vzali s sebou až na Měsíc. A že jeho odkaz pořád žije, o tom tě přesvědčí moderní interaktivní muzeum, kde hudbu opravdu zažiješ na vlastní uši.
Než šlápneš do pedálů, můžeš se ještě posilnit v budově nádražní stanice, kde dnes bydlí infocentrum s kavárnou. Tady domácí limonády tečou proudem, káva voní na kilometry daleko a na čepu tu pivo Dvořákova múza 11° čeká na své hrdiny.
Tak co, připravený? Časostroj vrní nedočkavostí. Směr: Dvořákova stezka, Kralupy nad Vltavou, a ještě mnohem dál…
Dost dobrý, na jednu malou vesnici
Kde i kolo lapá po dechu
Na tacháku pár kilometrů přibylo a časostroj tě žene dál proti proudu dějin. V Libčicích nad Vltavou si rozhodně dej pauzu. Čeká tě totiž Uhelný mlýn. Starý brownfield, který by klidně zahrál hlavní roli ve filmu Blade Runner: Venkovská edice. Místo, kde kdysi syčely kotle a lítal uhelný prach, dnes pulsuje galerií arto.to, designem a slow atmoškou. Brownfield hravě získal cenu Grand Prix architektů, ke kterému přihodil také titul Stavba roku. Uhelný mlýn prostě umí udělat dojem na porotu i na kolemjedoucí kolaře.
Pak přichází moment pravdy, nejprudší stojka celé trasy. Jestli si myslíš, že ti řetěz dosud zpíval serenádu, tak teď tě začne prosit o milost. Přehoď na kašpárka (rozuměj na nejlehčí převod) a vyškrábej se nahoru, kde tě čekají 3 posedy – Lavička, Křeslo a Silo. Rozhledny to rozhodně nejsou, ale na vypláchnutí plic, nahození nohou do horizontály a zaposlouchání se do šumu stromů, jsou posedy značka ideál.
Vydrž Prťka, vydrž!
Další úsek se jede hlavně na morál. Tahle cesta tě naučí, vážit si i obyčejného stínu pod billboardem. Žádné extra výhledy po cestě. Jen rovinky, lehké stoupáky a asfalt, co griluje gumy. Ale neboj, Okoř už pomrkává za horizontem a tobě možná v hlavě začne hrát stará táboráková píseň. Ještě krátká brzda v Lichocevsi u vily Josefa Mrázka – stylovka z první republiky, co si zahrála roli v Šarlatánovi – cvakni selfie a pokračuj v cestě dál. Hradní zřícenina tě volá jak Sirény Odyssea.
Okoř se pak před tebou vynoří jako fata morgana. Tahle zřícenina by si mohla střihnout nějaké křoví ve Hře o trůny, jen kdyby měla víc věží. Akorát pozor na otvírací dobu. Lepší je to předem zčeknout, než pak skončit s fotkou zavřené brány.
Ještě poslední cesta časem
Teď přichází konečně ten pravý cyklozážitek. Po všech těch štrekách mezi auty, pofrčíš krásným údolím Zákolanského potoka. Chvíli to pojede, jenže pak přijde Budeč a s ní malý kopeček. Takový ten typ, co ti připomene, že sice nemáš výdrž jako Lance Armstrong, ale pořád žiješ. Na vršku se ti před očima otevře učebnicová historie. Kdysi tady stálo mohutné přemyslovské hradiště, centrum raného českého státu. Dnes jeho slávu připomíná rotunda sv. Petra a Pavla – nejstarší stojící kamenná stavba v Čechách.
Naštěstí hned vedle rotundy voní domácí kuchyně z Občerstvení Na Budči. Žádné hipsterské blafy, ale poctivé polévky, buchty jak pěst a škvarky, že by z nich Chuck Norris udělal proteinovou bombu. Zaplatíš kartou, na louce doopálíš elasťáky a buřta si v klidu opečeš na ohništi. No řekni! Lepší pitstop sis ani nemohl přát. Pak už zbývá poslední luxusní sjezd zpátky dolů – podél potoka a přes Kralupy do Nelahozevsi. Cesta časem uzavřena.
