Co je dobré vědět, než se vydáš na cestu
Řekněme si to na rovinu. Děti nejedou na výlet proto, aby se kochaly krajinou, četly informační tabule a rozjímaly o historii. Jedou, protože „tam prý bude něco hustýho“. A tahle naučná stezka u Úholiček to do puntíku splňuje.
My startujeme přímo v Úholičkách, kam se dostanete autem nebo busem z Kladna a Dejvic. Dá se využít i vlak (z Kralup nebo Masaryčky), jen vám to posune start do poloviny okruhu. Takže ať se pak vydáte kterýmkoliv směrem, vždycky to bude hned prudce vzhůru. Zachránit vás může svozový bus, co vás hodí z nádraží na náves.
Trasa má necelých 8 kilometrů. Tak akorát, aby to děti zvládly ujít po svých a rodiče se psychicky nesložili už u druhé zatáčky. Bugynu nech doma, svoje batole posuď indivindi. Tohle je spíš trasa pro děcka, co už mají hrubý vzorek podrážky a udrží rovnováhu. Za mokra sem raději vůbec nechoďte. Ne že by to úplně nešlo. Ale… proč si kazit den špinavým oblečením a nervy nadranc, když se kopce změní v blátivé sjezdovky?
Značení stezky je kapitola sama o sobě. Zapomeň na klasické turistické značení. Tady se musíte orientovat podle vlastního smyslu, mapek na tabulích a dřevěných rozcestníků. Vlastně se rozhlížíte pořád. Což je pointa celé stezky.
První půlku absolvujete téměř bez potu
První větší zastávka je Švestkovna, bývalý švestkový sad. Dneska je tu altán s krytým ohništěm, co přímo vybízí k opékání špekáčků. Tak na to zkus myslet, až budeš doma balit svačiny. Hned vedle je lanové dětské hřiště, odkud malá Tarzaňata asi jen tak nedostaneš. Děti se tu vyběhají, vyřvou, vyhopsají. Trochu umrtví, aby u prvního lehkého stoupání příliš neremcala.
Přes Třešňovku dorazíte až k vyhlídce Řivnáč. Svůj název dostala podle pravěkého sídliště řivnáčské kultury, které tu kdysi stálo. Víc než pravěk zaujme výhled na údolí řeky Vltavy, který je odsud zkrátka parádní.
Další vyhlídkou je Stříbrník. Je sice o pár metrů výš, jenže ve výhledu straší několik větví. I tak je ale pořád dost dobrý na krátkou pauzu. A potom to přijde. Tahle část cesty se vám zapíše do paměti. Nejdelší krpál celé trasy. Takový ten typ kopce, u kterého nevíš, jestli je horší ho jít nahoru, nebo dolů. Vy jste ovšem klikaři. Jde dolů. Což zní dobře, dokud ti nedojde, že na druhé straně údolí, budete muset zase nahoru.
Dole se hodí malá pauza. Doplnit síly a možná uplatit děcka, aby ochotně pokračovala v cestě dál. Stánek Úholičky je stánek Únětického pivovaru. Tady to není o velké hostině, ale na záchranu morálky celé rodiny bohatě postačí.
Druhá půlka přitvrzuje
Druhá část trasy je o něco drsnější. Náročnější, techničtější, ale taky zábavnější. Stoupání podél bývalých lomů vás dovede k Podmoráňské vyhlídce. A ta rozhodně stojí za to! Vltava dole kreslí dokonalý oblouk, co vypadá jak obří had. Výhled je otevřený a efektní. Jen se k němu musíte dostat. Správná cesta není úplně obvious, takže mapová aplikace se tu fakt hodí.
Adrenalinové finále přichází v rokli Sedliště. Rokle je krátká, prudká a právě proto, se tu tvoje děti rozzáří. Lana, která pomáhají při sestupu i při stoupání, hlína, kořeny. Tohle je jak někde v džungli. Tenhle kopec je přesně ten důvod, proč po návratu domů nebudete řešit sprchu, ale rovnou postel.
Pak se terén uklidní. Cesta pozvolna klesne a tempo poleví. Ještě minete jedno dětské hřiště s obří houpačkou a už se pomalu vracíte zpět do civilizace. Špinaví, unavení, ale plní nových zážitků.
