Příhrazské skály 

Příhrazské skály nejsou je shluk kamenů. Jsou to kamenné postavy, co mlčí, přitom ale mají co říct. A když se mezi ně vydáš, vezmou tě na malou cestu časem. Hned zkraje se schováš do Studeného průchodu. Úzká soutěska, kde i v parném létě dýcháš chlad, jako by z pískovce proudil dech dávného moře. Teplota tu málokdy překročí 10 °C, takže svetr se hodí i v červenci. 

O pár kroků dál narazíš na Drábské světničky. Kdysi skalní hrad, který se tyčil v dřevěných konstrukcích. Dnes tu zůstaly jen vytesané místnosti, chodby a kaple s oltářem. Spolu s dalším skalním hradem Klamorna tvořily opevnění, které chránilo hradiště i příběhy v něm. 

Kousek stranou najdeš pozůstatky dalších hradů – Staré Hrady u Příhraz s dlouhým železným schodištěm, které ti dá nohy do latě, a Hynšta, kde už zbyla jen jedna vytesaná místnost, co pořád má paměť, která se nevytratila. 

A pak je tu Mužský. Nejvyšší bod Mladoboleslavska s kamennou mohylou připomínající bitvu roku 1866. Výhled od ní je kruhový, dechberoucí. Ideální místo, kde si dát svačinku a tiše utéct z reality. 

Nakonec Kobyla nebo Kobylí hlava, chceš-li. Skalní útvar, který vypadá přesně tak, jak se jmenuje. Horolezci se na ni dlouho jen dívali s respektem, než ji ve 30. letech minulého století konečně zkrotili. Dneska si ji můžeš prohlédnou z vyhlídky a říct si, že ne všechno musí člověk dobýt, aby to obdivoval. 

Okolí Příhrazských skal není žádná chudá příbuzná. Spíš velká rodina plná zajímavých bratranců a sestřenic, co stojí za návštěvu. Mezi Starými Hrady a Drábskými světničkami najdeš Krásnou vyhlídku – místo, kde se spojuje poctivý výlet s poctivým flákem masa. Výletní restaurace s výhledem na Ještěd a malým zookoutkem potěší tělo i duši. 

Pod vrcholem Mužský leží stejnojmenná vesnice. Roubená, pohádková, s návsí jak vystřiženou z obrazů Josefa Lady. Čas tu běží tak nějak pomaleji. Celá vesnice je památkovou rezervací a taky je jedním z nejmalebnějších míst téhle část Českého ráje. 

Na kraji rezervace stojí zřícenina skalního hradu Valečov, odkud se otevírá nádherný výhled do krajiny. Za až směšně nízké vstupné tu prolezeš úzké chodby, schodiště a palác, který pamatuje víc historek než kterýkoliv vesnický kronikář. Pod hradem pak narazíš na letní amfík, kde se koná Valečovské kulturní léto – festival pod širým nebem, který má atmošku, jakou v sále nezažiješ. A za hradem se v lese rozprostírají Valečovské skalní světničky. Tady kdysi žili poddaní, později chudina a snílci. Skalní byty obývané až do konce 19. století působí trochu jako hobití čtvrť, jen s českou realitou místo kouzel. 

Ani k vodě to odsud není daleko. Komárovský rybník nabízí travnaté pláže a písčité dno, kempy i půjčovny lodiček. Voda je čistá a vstup fakt velmi pozvolný. Perfektní pro děti, neplavce i líné dny. Pokud hledáš spíš duševní relax, zamiř k Suhrovickým rybníkům. Tady se čas rozplývá a tvoje hlava vypne. A jestli bys chtěl vidět největší vodní hladinu Českého ráje, měl by sis zajet k rybníku Žabakor – 60 hektarů je jako malé moře mezi loukami. 

Když máš chuť vidět svět z výšky, nenech si ujít rozhlednu Čížovku. Moderní jehlan uprostřed polí s pěti plošinami, dvěma skleněnými balkóny a titulem Rozhledna roku. Nejlepší místo, odkud se můžeš podívat zpátky na Příhrazské skály a říct si, že ten den rozhodně stál za to. 

Příhrazské skály jsou pro ty, co rádi chodí, ale neradi spěchají. Síť pěších stezek je tu hustá jak kořenový sytém staré borovice – můžeš se vydat kamkoliv, a přesto nezabloudíš. Chceš ochutnat to nejlepší? Dej si okružní trasu dlouhou 12 kiláků, která tě provede těmi nejzajímavějšími místy rezervace i jejího okolí. Prověří ti plíce, naplní foťák a na konci dne ti dá ten sladký pocit, že svět je zase v rovnováze. 

Ať už ale půjdeš podle naší trasy anebo si vymyslíš vlastní, jedno je jisté. Kamkoliv se podíváš, Český ráj ti odpoví pohledem, který stojí za každý krok.