Areál Nový Rybník je tak nabitý, že bys odsud klidně nemusel vytáhnout paty celý víkend. Voda, pláž, šlapadla, wakeboarding, sauna, minigolf, dětská i sportovní hřiště, skatepark, letňáč, kemp. A právě proto dává smysl na chvíli zmizet za jeho hranice. Ne proto, že by na Nováku bylo málo zábavy, ale proto, že kousek za plotem začíná úplně jiný příběh.
Stačí nasednout na kolo, vydat se na první kilometry a nechat místa, aby promluvila. Tenhle výlet nevypráví celý příběh. Ukazuje jen jednu kapitolu podbrdské historie. Kapitolu o tvrdé práci, odolnosti a krajině, která dala lidem víc než všechny poklady světa.
Jo, a malá rada hned na úvod: Bohatá snídaně je základ. A nějaká ta rezerva v báglu taky přijde vhod. Jídlo na trase přijde ke slovu až později. O to víc ale bude chutnat.
První kapitola je nejsilnější
Tohle místo je silný, surový. Drsná připomínka toho, že okolní krajina nebyla vždycky jen zelená a tichá. Řeč je o Památníku Vojna Lešetice. Jediný autenticky dochovaný vojenský areál svého druhu v Evropě. Doslova ohrada, která nejprve sloužila jako vězení pro německé zajatce, pak jako tábor nucených prací, a nakonec jako lágr pro odpůrce komunistického režimu.
Vězni odsud chodili fárat do blízkých uranových dolů, po kterých zbyly jen haldy. Dodnes čitelné jizvy v krajině. Na tomhle místě si člověk rychle uvědomí, jaký dar je přijet sem dobrovolně a naprosto svobodně zas odjet. Tady svoboda neměla žádnou hodnotu a lidská důstojnost šla stranou. Není potřeba dlouhých slov. Památník mluví sám.
Líbezné tóny jako megakontrast
Další místo, kde seskočíš z kola, je Památník Antonína Dvořáka ve Vysoké u Příbramě. Novorenesanční zámeček hraběte Kounice, Tondova švagra, obklopený parkem je jako balzám na duši. Ideální místo, kde ze sebe shodit tíhu předchozí zastávky a připravit se na klid lesa.
Tady Dvořák pobýval, tvořil. Ve zdejší krajině našel inspiraci k desítkám děl. Čert a Káča, Rusalka, Svatební košile, Jakobín, Svatá Ludmila… Hudba, která z téhle krajiny vyrostla, nebyla odtržená od reality. Vznikla ve stejné krajině, kde se tvrdě dřelo a někdy i těžce žilo.
Hned na začátku parku tě přivítá hájovna zvaná Sládkovna, kde krátce pobýval český básník Josef Václav Sládek. Dnes je tu malá kavárnička. Nic fancy, žádná hipster věda. Prostě dobré kafe, něco sladkého na zub a lidové ceny.
Malý skok do lesů a zpátky do civilizace
Za zámečkem tě přivítají první stromy brdských lesů. Obklopí tě ticho, které není prázdné, ale plné uklidňujících zvuků. Vítr ve větvích, zpěv ptáků, šum trávy. Projedeš podél hráze vodní nádrže Pilská. Voda, která dřív sloužila těžebním parním strojům, dnes živí město Příbram. Lesy, ze kterých se bralo dřevo pro hornický průmysl, dnes ochlazují kraj pod nimi. Krajina se tu možná proměnila, ale paměť si nese dál.
Vedle hájovny U Slaniny si dej krátkou stopku. Stojí tu malá obůrka s jeleny, kteří tě nechají přijít k plotu blíž, než bys čekal. A pak přijde malá odměna. Dlouhý prudký sešup zakončený návštěvou luxusní knajpy. Kdo nevydrží až dolů, může to rychle zašlápnout u Restaurace Orlov. Poznáš ji bezpečně. Vypadá jako horská chata, co tu stojí odjakživa. Dřevěný nábytek, kachlová kamna, Plzínka na čepu a z kuchyně se nosí plné talíře poctivé české kuchyně.
Na konci sjezdu stojí pivovar Podlesí. Pivo vaří pěkně postaru, řemeslným způsobem, z brdské vody. O kvalitách místních zrzků nemůžou být žádné pře. Stačí se podívat na výstavku získaných trofejí a cen.
Kruh se uzavírá
A zase se bude fárat. Tentokrát v Hornickém muzeu. Celé muzeum na jeden zátah už asi nedáš. Celkem pět objektů – čtyři doly a jeden hornický domek – vydá víc zážitků, než moderní expozice nadupaná hi-tech. Ale i krátká návštěva se počítá. Stačí si vybrat, jestli se projedeš důlním vláčkem, sfáráš výtahem do dolu, sjedeš se po hornické skluzavce, vstoupíš do mineralogické sbírky s radioaktivními i chlupatými šutry anebo nakoukneš pod pokličku rodinného života největších drsňáků všech dob.
Tma, prach, vlhko, horko, stísněné prostory, neustálé riziko smrti. Horníci prostě byli tvrďáci. Byli to lidé, kteří pracovali v podmínkách, ve kterých se naučili vážit si každé radosti života. A přesně tahle dřina formovala místní kraj i mentalitu. Takže se nediv, až se sem budeš chtít znovu vrátit.
