Dalibor Vinklát, profesí restaurátor, také příležitostný herec, muzikant, a především charismatický kapitán mělnické výletní lodi Fidelio, která se plaví po Labi a Vltavě na Mělníku od roku 2014. Práce na lodi ho baví, protože se může setkávat s lidmi. „Když restauruji většinou sám v ateliéru, musím to tam, jak se říká „vysedět“, ale na lodi se bavím s cestujícími a můžu jim udělat radost, hlavně dětem,“ uvádí. Fyzickou kondici si Dalibor Vinklát udržuje plaváním. „Každé ráno a každý večer po skončení plavby svléknu uniformu a hupsnu do Labe,“ říká s úsměvem.
Dalibore, jak ses stal kapitánem lodi Fidelio? Co tě přivedlo k této profesi?
Jako šťastný majitel vraku lodi Fidelio, který jsem zakoupil v roce 2008 a jal se jej opravovat. Nezbývalo se soustředit také na způsobilost k vedení tohoto plavidla. Během pětileté rekonstrukce jsem měl ještě dostatek času vykonávat povinné praxe na profesionálních plavidlech. Zejména pak u vodní záchranné služby Praha, kde jsem nastoupil jako lodních záchranář, později kormidelník jeřábové lodi Monster. Plavil jsem se také na restauračních lodích v Praze. Po třech letech jsem složil písemnou a ústní zkoušku a získal způsobilost k vedení plavidel v evropských vodních cestách bez omezení výkonu a velikosti plavidla. Po dokončení rekonstrukce historické osobní lodi Fidelio a nedostatku kapitánů, jsem se musel ujmout tohoto úkolu.
Původně jsi restaurátor varhan, jak ses vůbec dostal k vodě a lodím?
Musím Tě opravit, moje restaurátorské zaměření a rozsah koncese k restaurování kulturních památek mě opravňuje pouze k restaurování dřevěných prvků. Máš jistě na mysli restaurování varhan na Mělníku v kostele sv. Petra a Pavla. Zde jsem restauroval historické, památkově chráněné, dřevěné části positivu, to jsou ty malé varhánky v zábradlí kůru a hlavni prospekt, tedy pohledové konstrukce hlavního nástroje, včetně velikých dřevořezeb. Jednalo se o zachovalé fragmenty skříně. Práce zde probíhaly v letech 2004–2009. Restaurování se věnuji stále, s lodí pluji vždy v letní sezóně v rámci své dovolené.
Lodě mě provázejí celý život stejně jako letadla. Od šesti let jsem každý rok jezdil na letní vodácký tábor do Dobronic. Byly to krásné tři týdny vodáckého života na pramicích a ve stanech s podsadou. Moje první motorová lodička byl nafukovací gumový člun, s kterým jsem proplul poprvé celé Labe a Vltavu, kam to jen šlo. Později jsem si zrestauroval dřevěnou kajutovou loď, původně dvanáctiveslici Hitlerjugend. S ní jsem se už odvážil do zahraničí. Zatím mám napluto 6 480 km. Už 12 let pluji na slavnostní zahájení paroplavební sezóny do Drážďan, která začíná 1. května. Historické parníky seřazené na vyplutí, a na každé z nich kapela, jsou dechberoucí.
Loď Fidelio – proč se tak jmenuje a jaká je její historie? Co už má za sebou?
Loď Fidelio nechal postavit v roce 1927 pan Rauschenberger v Berlíně v loděnici vousatého pána Gebr. Engelbrechta. Majitel byl milovník hudby skladatele Ludwiga van Beethovena a svou loď pojmenoval podle jeho jediné opery, znalci tedy vědí, že nevíme, jestli je to holka, nebo kluk. Je to taková hádanka. Po konci Výmarské republiky a nástupu hitlerovského Německa pojala loď do služby Kriegsmarine, kde sloužila k dopravě repatriantů ze Švédska v závěru války. Kapitáni byli bratři Wolnerové.
Po válce je zakoupil soukromý dopravce pan Matthes, který provozoval ve zničeném Berlíně místní osobní dopravu. Postupně byla v rukou různých majitelů a měnila jméno. Například Zuruf, Skylight, Onkl Hugo. A dlouho plula i na jezeře Muritz. Loď jsem zakoupil v německém Lubecku, a doplul s ní až do Prahy po patnácti dnech úplného vyčerpání, s mými kamarády a podporovateli. Zde musím zmínit Hynka Schneidera a Radovana Květa.
Jak daleko Fidelio dopluje a kdy je obvykle v provozu?
Loď dopluje tam, kde mu dojde palivo, nebo zemře posádka….Ne teď vážně, loď je certifikovaná a schválená pro provoz na vodní cestě kategorie II. a III. tzn. Vltava, Labe ke zdrži Střekov, dál nesmí, musela by mít další pomocný motor a jiná bezpečnostní zařízení, například kotvy. Plujeme tedy nejradši na Vltavě a Labi na soutoku na Mělníku.
Už jsi někdy musel zakřičet muž přes palubu? Máš nějaké zajímavé příběhy z plavby?
Naštěstí ne, raději bych to nechtěl zažít. Tento povel jsem užil několikrát, ale pouze při cvičných plavbách na moři.
Plavba je vlastně příběh sám a vždy záleží na posádce a cestujících. Většinou jsou všichni moc fajn, a tak se práce stane zábavou a člověk se na ni těší každý den.
Co se s lodí Fidelio děje přes zimu? Jaké údržbové práce jsou nutné?
Přes zimu je loď v ochranném přístavu, ale práce na ní je stále mnoho. Musí se vypustit všechny chladící kapaliny, které by mohly zmrznout a zajistit pravidelný servis všech systémů.
Povinné jsou pravidelné technické prohlídky a revize, například požárních technologií, záchranných prostředků, elektrických rozvodů, pohonů a vlastního lodního tělesa.
Jaké jsou tvoje nejoblíbenější trasy nebo místa, kam s lodí pluješ?
Jak jsem říkal. Mám nejradši plavbu do Drážďan. Výhledy na labský kaňon jsou z řeky úchvatné.
Jaké služby a pohodlí nabízíte pasažérům na palubě Fidelia?
Nabízíme vlastní křesílko, stoleček s úžasným výhledem, případně vynikající kávu, výběr z mělnických vín, točené pivo a dětské laskominky.
Máš nějaké rady nebo tipy pro lidi, kteří by se chtěli stát kapitány lodí?
Přihlaste se do kurzu vůdce malého plavidla, kde vás školitel uvede do základů plavebních předpisů a zaučí i ve vedení plavidla. Po zdárném složení zkoušky na plavebním úřadě můžete zažít báječnou plavbu vlastní, či půjčenou lodí. Možností je mnoho a doklad platí i v zahraničí.
Přeji hodně úspěchů a hezkých zážitků.
Plavbě zdar.
