Kopa příběhů na 60 kilometrech
Zdá se to jako nepřekonatelná štreka – 60 kilometrů na vodě! Když to ale rozložíš do čtyř dnů, zjistíš, že se to dá v pohodě zvládnout. A ještě zbyde spousta času na poznání těch nejzajímavějších příběhů, které se v okolí řeky udály. Mezi Zvíkovcem a Zadní Třebaní je budeš sbírat jako Pokémony. A třeba tě některá z vyslechnutých historek inspiruje k vlastnímu životnímu dobrodružství v údolí řeky spojující hned dvě chráněné krajinné oblasti.
Lodě si zarezervuj předem u jedné z mnoha půjčoven, které na Berounce operují. Zapakuj si stan, spacák, boty do vody a do telefonu implementuj Vodáckou navigaci, díky které tě žádný jez nezaskočí. Sjízdnost zkontroluješ třeba tady. Hlavně se neděs červené na semaforu sjízdnosti. Berounka patří k celoročně sjízdným řekám téměř za každého stavu vody. Jen to prostě občas bude trochu drhnout. Vyčisti si uši, je čas se vydat za prvními příběhy.
1. DEN: Odkryj první příběhy v kraji Oty Pavla
Mezi Zvíkovcem a Roztoky u Křivoklátu se rozkládá kraj spisovatele Oty Pavla. Než se ale dostaneš do míst, kde malý Otík chytal ryby, čeká tě příběh Čecha. Konkrétně Čecha Václava Čecha. Rodáka ze Šlovic, který na břehu Berounky založil jednu z prvních malých vodních elektráren v Československu. Střídavým proudem začala širé okolí zásobovat už v roce 1917 a žárovky lidem rozsvěcí dodnes. A tenhle Čech byl velmi blízce spřízněn s naším druhým prezidentem, Edvardem Benešem. Oba jeho dědečkové totiž pocházeli ze Šlovic.
Pražský Barrandov možná proslavily filmové ateliéry, ale věděl jsi, že tahle městská vyvýšenina dostala své jméno po paleontologovi Joachimu Barrande? Tenhle Frantík se do historie zapsal tím, že objevil zkameněliny trilobitů a dalších prvohorních živočichů, a to i v okolí dnešních Skryj. No, a právě Skryje, které v centru mají Barrandeho muzeum, jsou tvojí další příběhovou zastávkou.
Začneme Kouřimeckou rybárnou pod Čertovou skálou (i ta má ostatně svůj příběh), bývalým obydlím převozníka Proška, než se přesunul víc po proudu. Je ti roubenka povědomá? Bodejť! Vždyť se tu natáčely filmové verze obou Pavlových knih. Za rybárnou nech loď u ústí Tyterského potoka a zajdi na pivo do Hostince U Rozvědčíka. Putyku vlastnil rozvědčík Jaroslav Franěk, tehdy pod názvem V Annamu. Během druhé světové tu v pivních sudech schovával zbraně protinacistického odboje. Franěk pocházel z blízkých Nezabudic, kde má i svou pamětní síň. A nezapomeňme ani na Luh pod Branovem s Pamětní síní Oty Pavla v domečku převozníka Karla Proška. Právě sem jezdil malý Otík na prázdniny s celou rodinou. Oba břehy řeky dodnes propojuje převozník. Jaká romantika!
2. DEN: Kratší úsek využij k odpolednímu odpočinku
Existuje místo, které bylo svědky tolika příběhů a veselých historek z natáčení, že by to vydalo na knihu o rozsahu kompletní encyklopedie. Řeč je o královském hradě Křivoklát, kam z Roztok dojdeš hezky po svých za pouhé 2 kiláčky. A co ty příběhy? Tak třeba tu byl v chládku alchymista Edward Kelley, domácí vězení si tu odpykal Karel IV., své vlastní čtyři děti tu na tajňáka porodila a následně adoptovala Filipína Welserová, a tak bychom mohli pokračovat do nekonečna. O další příběhy se postaraly moderní dějiny, protože Křivoklát = velká filmová stár. Díky stříbrnému plátnu ho zná celý svět. Jen ta hvězda na chodníku slávy mu furt chybí.
Druhý úsek měří asi 12 kilometrů, žádná trága, ale také není moc prostoru na příběhy. Takže ještě jeden, než dopluješ do kempu v Račicích, kde složíš na noc hlavu. Ve Zbečně stával dřevěný dvorec, který předcházel Křivoklátu. Ten už je dávno pohřbený hluboko v zemi. Důvod k zastávce tu ale přeci jen je. Hamousův statek je statek. Roubená usedlost, kterou tu vybudovali ve stejné době, kdy korzár Francis Drake jako druhý člověk obeplul Zeměkouli. Statkář tu každou letní sobotu peče poctivý chleba a na dvorku se pasou kozy a ovce. Do Račic je to z Roztok opravdu jen kousek, tak proč zbytek dne nevyužít k letní koupačce nad jezem nebo k potlachu s místními trampy a chataři.
3. DEN: Převezmi si cenu za nejlepší herecký výkon
Je na čase do toho zase trochu šlápnout. Odpočinku bylo dost. Třetí úsek končí v královském městě Beroun. Už to samo o sobě napovídá, že o příběhy během téhle plavby fakt nebude nouze. Ale nepředbíhejme.
Za Račicemi se jako první o slovo hlásí Nižbor. Dominantou obce ležící na obou březích řeky je barokní zámek. Ten vlastnili, stejně jako Křivoklát, Fürstenbergové. Jen kousek od zámku je v zatáčce hrobka jedné větve této německé šlechtické rodiny. Dneska je na zámku expozice o Keltech, kteří v pravěku osídlili nedaleký stradonický kopec. Pod zámkem tě čeká čapí příběh. Tenhle nohatý pták je znakem sklárny Rückl, která vyrábí křišťálové sošky Českého lva. Hned vedle sklárny vznikla u nádraží Zastávka. Herec Tomáš Hanák už několik let zachraňuje nechtěné vlakové vozy, ze kterých tu vybudoval restauraci Zastávka i se stylovým ubytováním. A tak bychom mohli pokračovat dál.
Avšak není čas ztrácet čas, a tak za dalším příběhem popopluj do Hýskova. Právě tady se narodil spisovatel a lidový vypravěč se sametovým hlasem František Nepil. Do jeho rodného domku můžeš hodit očko na konci obce.
Na závěr přeskočme do Berouna. Města, které proslavili večerníčkoví méďové i nejkvalitnější keramika ve střední Evropě. Za brundibáry vyraz na Městskou horu, za hlínou zas do Muzea keramiky nebo na Hrnčířské trhy. Výčet příběhů by tu nebral konců. Proto už pro tento den končíme a nějaké to objevování necháváme na tobě.
4. DEN: Nenech si věšet bulíky na nos, závěrečný příběh nemusí být pravda
A je tu poslední den a s ním i poslední povídky a lidské osudy. Jako první začneme Tetínem, který se objeví vysoko nad tvou hlavou hned za městem. Všechno to začalo, když se tu usadila Teta, Krokova dcera a sestra Libuše. Aspoň tak nám to už od nepaměti tvrdí Jirásek ve svých Starých pověstích českých. Po ní se tu usadila kněžna Ludmila, babička sv. Václava, kterou na Tetíně uškrtili šátkem vrazi najatí její vlastní snachou.
Za Tetínem na tebe vlevo vykoukne stěna lomu Alkazar. Své jméno dostal od trampů, kteří se inspirovali arabskými nedobytnými pevnostmi ve Španělsku. No, a tenhle lom je taky skoro nedobytný. Když druhá světová ukončila zdejší těžbu, našel lom nové poslání v podobě nacistické podzemní továrny na výrobu leteckých motorů. Jenže budování továrny trvalo déle, než Hitler plánoval vést válku, a tak se nakonec systém chodeb využil až za „komárů“, a to k uskladnění radioaktivního odpadu z jáchymovských dolů. Dozimetr nech v klídku doma. Chodby jsou zalité betonovými hrázemi a z vnější stěny lomu se stal první horolezecký park v Česku.
Jeden z největších falešných příběhů českých dějin se pojí s královským hradem Karlštejn. Že prý na něj za dob Karla IV. nesměly ženské. Pff, bez nich by hrad lehl popelem, utopil se v odpadkách a zesmrádnul tak, že by to už nikdo nikdy nevyvětral. Nesmíš věřit každé báchorce. To jen Vrchlický lidem navěšel bulíky na nos. Přesto svůj příběh tenhle majestátní hrad má. A kdyby jeden! Průvodci ti je všechny rádi odvypráví. Z Karlštejna je to do cíle téhle dovolené na vodě už jen pár kilometrů. Cílová stanice: Kemp Ostrov v Zadní Třebani.
