Buď vodák, ne mastňák. 7 hříchů výletníka na vodě i souši 

Vždycky to začíná nenápadně. Tyčinka na kopci, pivo u ohně, iontový nápoj na kole. Obal strčíš do kapsy… a někde po cestě ti „záhadně“ vypadne. Třeba proto, že ji pořádně nezapneš nebo proto, že v té kapse ještě jednou poslepu zalovíš. A pak přijdeš k řece, kde v křoví visí plastová taška jak vánoční ozdoba. 

Tohle pravidlo je nekompromisně prosté: to, co si do přírody přineseš, si z ní taky zase pěkně odneseš. Když jsi to na vrchol kopce zvládl vynést plné, prázdný obal po cestě z kopce ani neucítíš. Není to žádná věda. Stačí třeba malý pytlík v batohu nebo na vrchu vodáckého barelu, kam prázdné obaly odložíš, dokud nenarazíš na odpadkový koš. 

Klasika všech klasik. Zapálíš si, dáš si čouda, dofajčíš… a šup s tím špačkem do trávy nebo do vody. Jenže filtr není papír. Je to plast, který se v přírodě rozkládá zhruba 15 let, během kterých do půdy uvolňuje nikotin, dehet a těžké kovy. A je úplně jedno, jestli jsi čadil cígo, brko, nebo kouřítko.

Řešení? DIY kapesní popelníček! Návod je tak jednoduchý, že by obstál i v televizním hobby pořadu: 

1. Zajdi do krámu, lékárny nebo na benzinku. 
2. Nejčastěji u pokladny najdeš vitaminy nebo bonbony v plechové krabičce. 
3. Kup si je! 
4. Vycucej je sám nebo se rozděl s kámošem. 
5. Máš hotovo. Kapesní popelníček s vajglem zavřeš, strčíš do kapsy a v případě nouze znovu naplníš. DIY za pár kaček a příroda ti za to symbolicky zatleská. 

Tohle je taková zvláštní česká galerie. Kousek od parkoviště nebo turistického sezení najdeš v mechu a jehličí rozkvetlou plantáž papírových kapesníků. Známe to všichni. Jsme živočichové, a tak máme potřeby. A některé jsou ve volné přírodě prostě hůře uspokojitelné. To ale neznamená, že se máš stát jubilejním čtyř tisícím návštěvníkem veřejné toalety za třetím smrkem zleva.  

Ten papír se nerozpadne za „pár“ dní, jak si možná naivně namlouváš. Vlhčené ubrousky navíc často obsahují plastová vlákna, která v přírodě zůstávají sakra dlouho. A o vizuální stránce ani nemluvě. Takže, jak vyřešit situaci, když příroda zavolá? 

Řešení první: inspiruj se u pejskařů. Igelitový pytlík a odnést. Nemusíš všechno, hygienické potřeby postačí. 

Řešení druhé: nechce se ti nosit v báglu igeliťák s rezidui vlastního biologického materiálu? Pořiď si malou toaletní lopatičku. Vážně existuje. Neváží ani 30 gramů a vykopeš s ní hravě malou jámu. Vykonáš, co potřebuješ, pak to všechno zahrabeš a příroda už za tebe udělá to svoje. 

Řešení třetí: ani tohle ti nevoní? Pak už to chce trochu disciplíny. Vydrž na nejbližší veřejnou toaletu nebo zaklepej u nějakého chataře. Třeba budeš překvapen, jak jsou Češi v tomhle často vstřícní. 

Romantika u ohně patří k české krajině skoro stejně jako pivo ke každému rekreačnímu sportu. Jenže problém nastane ve chvíli, kdy si každá parta založí vlastní ohniště. Pak jich u řeky nebo na vyhlídce vznikne během sezony klidně deset. 

Nejjednodušší pravidlo zní: využívej oficiální a již existující ohniště. A pokud chceš jen ohřát jídlo nebo vodu na čaj, investice do malého kempingového vařiče tvoji prkenici nezruinuje.  

„Hele, tudy to bude kratší/rychlejší.“ Věta, která už zničila víc svahů než přirozená eroze. Stačí jeden člověk, pak druhý, třetí… a najednou je ze zkratky regulérní turistická dálnice. Oficiální trasa existuje z nějakého důvodu. Možná je o pár metrů delší, možná vede serpentinou, ale většinou chrání terén, živé tvory nebo rostliny. Takže ano, někdy je to o pár kroků víc, ale krajina zůstane v lepší kondici.  

Hledáš inspiraci na výšlapy? Najdeš ji v sekci pěších výletů nebo cyklovýletů, kde máme trasy, které dávají smysl. 

Les má vlastní playlist. Vítr šumící ve větvích. Voda zurčící přes kameny. Ptáci, kteří přezpívávají svoje oblíbené hity. A pak připluje raft s Bluetooth reprákem. Hudba může k výletu patřit. Ale většinou míříš do přírody právě proto, aby sis od hluku odpočinul. Ticho totiž léčí. A pro ty, co nevydrží ani chvíli s vlastními myšlenkami nebo nechtějí kecat s partou, se kterou vyrazili na výlet, existuje jiný vynález. 

Sluchátka. 

Rozkvetlá louka u řeky, večer se blíží a stan už je skoro z batohu venku. Jenže! Spousta pozemků okolo říčních břehů patří soukromým majitelům nebo se nachází v chráněných územích. Proto má smysl využívat oficiální kempy a tábořiště, která jsou na vodáckých řekách hustě rozesetá. Mrkni třeba do našeho seznamu a máš o starost méně. 

A jak to je vlastně s tím vyloďováním na českých vodáckých řekách? Už víš, že okolí řek není automaticky veřejný prostor, především v blízkosti civilizace patří soukromým majitelům. Když teda potřebuješ z lodi na souš, drž se míst, kde je to běžné a očekávané: 

• u jezů a mostů, 

• v kempech, tábořištích a občerstveních, 

• u oficiálních nástupních míst, 

• u památek a turistických cílech, 

• na místech k tomu očividně obvyklých. 

Jestli si nejsi jistý, stačí se prostě zeptat třeba majitele chaty u vody. Vodáci jsou na českých řekách běžný úkaz a většina lidí s rychlým vyloděním nemá problém. 

Vodák má jednu výhodu. Dostane se do míst, kam pěší turista často ani nedojde. A právě proto je dobré znát pár dalších běžných prohřešků. 

• Loď se ideálně netahá po souši jako sáně po asfaltu. Lepší je ji nadzvednout a kousek přenést. Manipulaci ti usnadní pádlo, které protáhneš madlem na špici lodě. A že není kánoe ani raft zrovna nejlehčí? Vodák vodákovi rád pomůže. 

• Štěrkové lavice při nízké vodě nejsou jen hezká pláž. Bývají tu rybí jikry, které se dají jedním neuváženým krokem zničit. 

• Jestli není jez sjízdný a je potřeba ho přenést, drž se stezky, která už existuje. Kudy je to nejbezpečnější, zjistíš v užitečné Vodácké navigaci. 

• Plánuješ vodácké dobrodružství? Inspiraci najdeš v našich vodáckých výletech. Hodit se ti bude u přehled půjčoven lodí.